Havloidní heitlerovská šmíra z Heráku

Je to zvláštní místo, ten sever Čech, a k tomu je nutné přihlédnout, začínám povětšinou odpověď na poměrně frekventovanou otázku, jak že to v Ústí nad Labem vypadá po zdánlivém uklidnění situace kolem bývalého Činoherního studia a nástupnického spolku Činoherák Ústí. Nicméně onen vnější klid je pouze projevem postupného otupění. Zpráv už bylo přehršel, kauza je nepřehledná a po určité době přišla i v kultuře jiná, zářivější témata. Tolik pohled zvenčí. Pohled přímo ze srdce severu už tak klidný není. A budete-li trpěliví, dočkáte se i osvětlení onoho podivného titulku.

Tak tedy, je to zvláštní místo, ten sever Čech, to je třeba si uvědomit, a k tomu letmá návštěva nepostačí. Při té totiž uvidíte pouze nepříliš pěkné centrum zprzněné nejdříve za války nálety, poté režimem před rokem 89 a následně režimem po roce 89. Ale není to tak strašné, jak se traduje. Navíc během příjemných letních dní je v sevření jedinečné okolní přírody až krásně. Z kteréhokoliv místa ve městě jste za deset minut uprostřed lesa, mnohdy s dechberoucím výhledem do kaňonu Labe. To jinde nezažijete. Problém je jinde – v abstraktní „duši města“.

A to už je problém zcela reálný a obrazu města škodící daleko víc, než zpackaná výstavba v centru města. Krize kolem Činoheráku totiž v naprosté nahotě odhalila vnitřní rozpolcenost obyvatel Ústí a hluboké příkopy mezi jednotlivými vrstvami. Z „malicherného“ souboje mezi příznivci divadla a bývalými radními, kteří, motivováni jakousi pudovou potřebou osobní msty, usilovali o jeho zrušení, je rázem boj na všech frontách o další směřování města. A přestože je krátce po volbách a dalo by se čekat určité zklidnění, děje se opak. Už teď se bojuje o hlasy příští, které mohou nynější malé vítězství Činoheráku překlopit do velké prohry.

Příčin je hned několik. Bývalí odpůrci Činoheráku se předně neštítí vůbec ničeho a po prohraných volbách přešli do tvrdé protiofenzivy, zatímco zastánci divadla, které volby vynesly do politiky, se jen velmi pomalu a neobratně rozkoukávají v nových pozicích. Odpůrci divadla navíc začali hrát (na severu pokaždé velmi úspěšnou) hru na závist. Líčí herce jako bandu vyžírků, kteří celé noci flámují, berou nehorázné peníze a obyvatelům města se tím vysmívají. Soudný člověk nad tím mávne rukou jako nad zřejmým nesmyslem, nicméně obyvatel města bitý stále přetrvávajícími socioekonomickými důsledky reálného socialismu v tom vidí velkou nepravost. Jak k tomu přijde, když se celý den dře za mrzký peníz či je nezaměstnaný, zatímco herci si za „městské“ peníze chlastají celou noc na baru?

V tomto spočívá jistá genialita odpůrců divadla (a kultury obecně). Přesně vycítili tuhle náladu a začali jí mistrně využívat. Místo věcných argumentů tak čím dál více podněcovali obyčejnou závist. Duchovní otce této strategie hledejme v ústecké ČSSD s výkřiky typu „že se v tom divadle zvrací do prvních řad sádra“ a „herci si bydlí za třicet korun měsíčně, na to nedosáhnou ani bezdomovci“. Nutno podotknout, že potenciál pochopili i v ostatních politických subjektech – a s chutí se přidali. Vše pokračovalo různými štvavými letáky a anonymními invektivami během voleb, aby nyní kulminovalo zejména v prostoru internetu. Obě strany sporu hojně využívají sociální sítě, odpůrci spolku Činoherák Ústí pak klesají na naprosté dno, k čemuž odkazuje i v úvodu zmíněný titulek. Stačí se lehce začíst do diskusí pod články o divadle v regionálních novinách…

Diskuse na internetových stránkách Ústeckého deníku o Činoheráku
Zdroj: www.ustecky.denik.cz

Zatímco se s názorem o flámovačích a neumětelích z Činoheráku ztotožňuje čím dál více obyvatel města, kteří jsou líní nebo neschopní najít si o kauze pravdivé a dostupné informace a sedají hulvátům na lep, divadelní spolek zažívá i přes dohady o financování postupné uklidnění situace. Na Střekově i v novém prostoru u Hraničáře se hraje, soubor přichází s novými kusy a ona „šmíra“ je pravidelně odměňována zaplněnými sály. Hrají dobře, hrají rádi, tvoří, baví a nutí k zamyšlení. O to jim vždy šlo a jde nadále, to od nich návštěvníci divadla očekávají. Zatím jim přeje i městská koalice, která nemá snahu do svobody tvorby zasahovat a dává všem lidem kolem spolku potřebný klid, byť čas od času zjitřený dohady o způsobu financování divadla.

Klid na jevišti ale neznamená klid mimo divadlo. Vedoucí koalice se po volbách rozkoukává, zároveň se však dopouští citelných klopýtnutí, která nahrávají opozici. A nejde jen o debaty kolem územního plánu nebo omezení hazardu. Jistá neschopnost vysvětlovat své vlastní kroky postupně podkopává důvěru sympatizantů nynějšího městského vedení, tedy voličů, kteří je vynesli nahoru. Zároveň odpůrci koalice i divadla usilovně šikují své nespokojené. Klidně se tak může stát, že při příštích volbách se příznivci divadla kvůli ukolébaní se z činnosti Činoheráku k volební urně nedostaví. Pak by mohla vedení města a zároveň celé divadlo spláchnout stejná vlna, která je dříve poněkud překvapivě vynesla nahoru. A to si pište, že tentokrát by se už likvidace spolku dotáhla do konce.

Kdepak, v Ústí žádný klid zbraní nepanuje. Právě naopak.