Výbušný energetický koktejl

Chcete rozsvítit světlo a ono nic. Mrazák v kuchyni vytéká. Nemůžete si uvařit jídlo, protože varná deska nemá šťávu. Důležité dopravní tepny ve velkých městech jsou beznadějně ucpané a množí se dopravní nehody. Přestaly totiž fungovat semafory. Nejezdí metro ani tramvaje. Lidé se nemohou dostat do práce, což ochromuje jednu firmu za druhou. Tak nějak by mohl vypadat blackout, který se jako strašák vznáší nad Českem už od roku 2010. Hlavní viník - přetoky elektřiny z Německa. Avšak už méně se mluví o tom, že na stejně kritickou mez dokáže českou síť poslat i odstávka Temelína.

Ke katastrofálnímu výpadku elektřinu v ČR zatím nedošlo. České spotřebitele od ní podle správce tuzemské přenosové soustavy (ČEPS) pravidelně zachraňují hrdinní dispečeři, kteří dokáží urychleně přesměrovat toky energie tak, aby tuzemskou síť ochránili. To ale není zadarmo. Jen na přelomu roku tak přetoky elektřiny z Německa české spotřebitele stály 60 milionů korun, hlásá do světa ČEPS. V očích médií se z toho stává takřka gigantický výdaj.

Bouře ve sklenici energetického mixu
Opak je ale pravdou. Oněch 60 milionů je jen nepatrnou kapkou v moři nákladů na elektrický proud. Celkové výdaje ČEPSu za celý rok 2014 převyšují 17 miliard korun. Částka, kterou firma na přelomu roku utratila kvůli ochraně sítě před přetížením, tedy činí jen zhruba 0,3 % z nich. Elektřinu pro spotřebitele pak takový výdaj prodraží o méně než promile. Průměrný Čech tak zaplatí ročně navíc ani ne o desetikorunu.

Než žehrat Němcům za takový výdaj, to jsme se raději měli před léty zamyslet nad tím, zda se nám vyplatí podpora našich vlastních solárních elektráren. Ta totiž odstartovala skokový nárůst příspěvku spotřebitelů na obnovitelné zdroje. Zatímco ještě v roce 2009 na ně průměrný Čech přispíval zhruba 73 korun ročně, v roce 2013 to bylo už přes 800 korun.

Hannoverskému veletrhu vévodí energetika
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24

Když „útočí“ Temelín…
Nutno také připomenout, že Německo není jediným zdrojem výkyvů v síti, které stojí ČEPS miliony. Za přesměrování toků elektřiny musel správce české soustavy zaplatit také například loni v červenci. Tehdy „ránu“ české síti uštědřila odstávka Temelína. I v tomto případě došlo stejně jako u přetoků k porušení klíčového kritéria stability soustavy, a ČR se tak také de facto přiblížila blackoutu. ČEPS z toho ovšem mediální humbuk nedělal. Že není ohrožení Česka přetoky elektřiny z Německa tak velké, jak bývá ČEPSem prezentováno, ostatně připouštějí i experti z oblasti energetiky.

Proč se tedy kvůli přetokům opakovaně spouští takový povyk? Důvodů je víc a z části za tím nejspíš bude i lobbing. Avšak tím hlavním poselstvím katastrofických scénářů, nad nímž bychom se měli zamyslet, je to, do jaké míry evropské země při budování energetické stability a soběstačnosti spolupracují.

Ačkoliv má být jednotný trh s elektřinou jedním z hlavních pilířů EU, spolupráce v oblasti energetiky napříč Evropou má stále vážné trhliny. Tak například kvůli ochraně české sítě před přetoky teď na česko-německém pomezí rostou čtyři transformátory s řízeným posunem fáze. Jeden vyjde zhruba na 2,5 miliardy korun. Dalo se přitom výrazně ušetřit. Jak naznačují mediální výstupy z jednání mezi ČEPSem a německým 50Hertz, stačily by jen dva. Jenže podle českých zákonů nesmí žádná část zdejší sítě stát mimo území republiky. A podobně žárlivě si své přenosové soustavy střeží i další členské země Evropské unie, což výrazně ztěžuje hledání kompromisů.

Také otázka energetické soběstačnosti se řeší spíš na úrovni národních vlád místo na úrovni Evropské unie jako celku. To v případě Německa znamená zběsilou výstavbu obnovitelných zdrojů na severu země (instalovaný výkon tamních větrných a solárních elektráren se má do roku 2050 zdvojnásobit) bez ohledu na těžkosti, které to způsobuje okolním zemím i trhu s elektřinou. Naopak v českém prostředí to přináší nesmyslnou diskuzi o tom, zda vůbec ČR potřebuje elektřinu vyvážet.

Výkyvy v německém energetickém mixu

17. srpna 2014 14.00

  • výroba ve větrných elektrárnách: 21,754 GW
  • výroba v solárních elektrárnách: 13,457 GW
  • spotřeba elektřiny: 54,368 GW
  • podíl elektřiny z větrných a solárních elektráren na pokrytí spotřeby: 65 %

5. srpna 2014 19.00

  • výroba ve větrných elektrárnách: 1,59 GW
  • výroba v solárních elektrárnách: 2,357 GW
  • spotřeba elektřiny: 61,454 GW
  • podíl elektřiny z větrných a solárních elektráren na pokrytí spotřeby: 6 %

Hlas pro nový Temelín
Německo přitom skýtá pro českou elektřinu přímo ideální odbytiště. Ačkoliv zatím elektřinu častěji vyváží, než dováží, ve dnech kdy nefouká a nesvítí slunce, musí už dnes Němci elektřinu nakupovat za hranicemi. Tak například loni 5. srpna v sedm hodin večer dokázaly solární a větrné parky pokrýt jen zhruba 6 % aktuální spotřeby v Německu. Zemi tak chybělo 5,6 gigawatt elektřiny.

A to stále ještě pracují německé jaderné elektrárny. Po jejich plánovaném vypnutí v roce 2020 země přijde o 12 gigawatt instalované kapacity. A to je právě ona příležitost pro Česko. Německu by mohlo nabídnout své přebytky, pokud by si je i do budoucna udrželo. Nejvýhodnější by přitom bylo prodávat elektřinu z jaderných elektráren. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se na energetických burzách stanovuje cena elektřiny, není zrovna výhodné exportovat elektřinu vyrobenou v plynových elektrárnách. Jejich provoz je totiž drahý a cena, za niž se proud prodá, jej často ani nezaplatí. Smutným mementem tohoto faktu je mimo jiné zbrusu nová plynová elektrárna v Počeradech, kterou se ČEZu vůbec nevyplatilo spustit.

Export elektřiny z uhelných zdrojů, které stojí co do výnosnosti někde mezi jádrem a plynem, by zase mohl narazit na těžební limity. Lze totiž očekávat, že jejich prolomení kvůli vývozu proudu do Německa, by narazilo na mnohem tvrdší odpor, než je současná diskuse o jejich prolomení kvůli zajištění tepla pro české domácnosti.

Temelín
Zdroj: ČTK
Autor: Pinkas Martin/Euro

A vítězem se stává…
Pokud by se Češi a Němci domluvili, že větrných a solárních elektráren je už dost a elektřinu pro v budoucnu nesoběstačné Německo lze zajistit z českých zdrojů, vydělali by všichni a Češi dvojnásob. Ve větrných a slunných dnech by proudila pro české spotřebitele levná elektřina z Německa. Dotace na obnovitelné zdroje, které elektřinu z nich prodražují, by podle evropských pravidel za Čechy zaplatili Němci. Naopak Češi by do Německa vyváželi elektřinu z jádra. Ta je sice - odhlédnuto od dotací - dražší než ta z obnovitelných zdrojů, avšak zároveň levnější než její uhelná alternativa. Výrobu energie z uhlí přitom budou muset Němci tak jako tak posílit, pokud nebudou chtít sázet na dovoz.

Zastavení výstavby nových větrných a solárních elektráren v Německu by dále částečně omezilo nutnost stavět nové a nové vedení směrem na jih, protože elektřina by proudila z českého Temelína rovnou tam, kde je potřeba. Spokojení by tak mohli být i němečtí ekologičtí aktivisté. Poté, co se zbavili „hrozby“ jaderných elektráren na německém území, nemuseli by se bouřit ani proti stavbě kilometrů nových vedení, která jsou jim také trnem v oku. V neposlední řadě by pak české jádro mohlo zabránit bourání vesnic v Lužici, které leží na strategických zásobách německého uhlí.

Ani společný postup Česka, Německa a dalších zemí sice nedokáže odstranit úplně všechny překážky, které na cestě k energeticky soběstačné a bezpečné Evropě leží (vítr bude dál těžko předvídatelnou veličinou, na plyn z Ruska nebude spoleh apod.), avšak může nám usnadnit jejich překonávání.