Co by, kdyby

Mám rád žánr, kterému se říká “fiction“. Lidově řečeno “co by, kdyby“. Autor v něm vypráví přesně ten příběh, který politici odmítají vyprávět - co by se stalo, kdyby… Prý nemají křišťálovou kouli, aby mohli věštit. Politici se ze zásady bojí, “mlžení“ mají v popisu práce. 

Kráčející dějiny v románu
Ne tak dramatický autor, ten se rád a ochotně zanoří do materie života a nabídne nám jednu “vymazlenou“ alternativu toho, co by nás mohlo potkat. Naposledy to udělal francouzský spisovatel Michel Houellebecq ve své próze Soumission (Podrobení). Nechal zde své francouzské spoluobčany nahlédnout o pouhých 7 let dopředu - z roku 2015 do letopočtu 2022. A byl z toho pořádný poprask!

Podle Michela Houellebecqa totiž v tom roce podpoří politické strany raději kandidáta strany Muslimské bratrstvo, jen aby se prezidentkou nestala ultrapravicová politička Marine Le Penová. A tak se prezidentem Francie stane vyznavač koránu. Shodou okolností přesně v den, kdy román vyšel, vyvraždili islámští džihádisté redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo a pozornost veřejnosti se upřela jinam. Paradoxní je, že poselství knihy se tím vlastně nečekaně přiblížilo realitě.

Poslední číslo Charlie Hebdo
Zdroj: ČTK/ imago stock&people


Je to lákavé, navzdory pomalu kráčejícím dějinám a ochablým politikům, předestírat vize blízké budoucnosti. Vzít všechna dostupná fakta a na jejich základě vytvořit fikci, stát se jakýmsi prognostikem.

Ale prognózovat Českou republiku není ani třeba. Nejlepší prognózou pro nás, Čechy, je text, který ke mně nedávno připlul po webu od mého přítele z Austrálie. Tady je v původní, peprné podobě:

Povídání o nás Češích
Nejsme hrdý národ. Jenže jsme tu furt. Přišel Němec, pobyl a zase odešel a my jsme tady furt. Přišel mužik, pobyl, odešel a my jsme tady ještě pořád furt. Přišla Unie, pobude a až se rozpadne, my tu budem furt. Těžko nás porazit, když nebojujeme. A žádný vetřelec nezvládne poslouchat naše vtipy dýl jak čtyři sta let, to je vyzkoušeno. Nestojíme za moc, ale ještě pořád stojíme tady. To není špatné.

Politika tady stojí za hovno
Svatá pravda. Politici jsou šmejdi a kradou atd. a sousedovi, který je volil, by se patřilo dát po hubě. Ale je fakt, že je zvolil ve volbách. To znamená, že tady míváme volby. A že na politiky můžeš nadávat nahlas a nikdo tě nezavře? To není špatné.

Žijeme v drahotě a bídě
Je to pravda. Všechno stojí peníze a těch nikdo nemáme dost. S bídou vyjdou naprosté většině jen na vlastní bydlení, placatou televizi, ledničku, mikrovlnku, pračku, počítač, mobil a aspoň jedno auto do rodiny. Hlady už tady nikdo neumřel sto let. Máme se tak zle, že jsme líní se za lepší prací odstěhovat z Brna do Ostravy, protože je to hrozně daleko a tady máme garsonku po babičce. Čtvrtina lidí má denně na cigára, polovina na benzin do auta a tři čtvrtiny na kořalku. To není špatné.

Šéfové jsou parchanti
Svatá pravda, šéfové obecně jsou na hovno. Pokud ale můžeš nadávat na šéfa, znamená to, že máš práci. To není špatné.

Daně jsou vysoké
Jsou. Jsou nekřesťansky vysoké. Pokud ale musíš platit daně, znamená to, že jsi i něco vydělal nebo něco máš. Horší by bylo, kdybys nic nevydělal a nic neměl. Nakonec to není tak špatné.
Zaměstnanci jsou líní, nevděční parchanti. Jsou. Ale pokud máš zaměstnance, kterým platíš, znamená to, že jsi borec, který dokáže vést firmu a vydělat tolik peněz, že může dát obživu dalším lidem. To není špatné.

Zdravotnictví stojí za hovno
No samozřejmě. Na každém pokoji by měla být telka, všichni by měli mít bílé plomby a právo na okamžitou transplantaci jater. 
Takhle se musíme spokojit s tím, že pro nás v nouzi vcelku rychle dojede sanitka, že nás nejdřív zachrání a až pak se ptají po průkazce pojištěnce, že v nemocnici platíme jen za karbenátek a že v rámci pojištění dostáváme velice slušné a odborné služby. To není špatné.

Počasí stojí za hovno
Naprostá pravda. V létě velké vedro, v zimě krutý mráz. Ale nemáme tsunami, ničivá tornáda ani zemětřesení. To není špatné.

Příroda stojí za hovno
Pravda. Ani pořádné hory, ani pořádné moře, ani pořádná džungle. Ale zas tu nemáme na každém kroku jedovaté hady, chlupaté pavouky, moskyty, v lese na tebe neskočí hladový tygr a pravděpodobnost, že tě do Berounky stáhne krokodýl, je taky poměrně nízká. To není špatné.

Celé je to tu na hovno
Je to přesně tak. Ale nikdo nás tu nedrží. Můžeme se kdykoli sebrat a odstěhovat se na jiné, lepší místo, kde bude všechno v cajku. A taky nám nikdo nezakáže se vrátit, když zjistíme, že takové místo neexistuje a mnohde je to i mnohem horší než tady. A to není špatné.

Přes všechny ty výše popsané kruté hrůzy, ve kterých tady musíme žít, dokážeme každodenně řešit kraviny, jako kdo je baníkovec a kdo sparťan, že v televizi dávají ptákoviny, a dokážeme se smrtelně vážně hádat a urážet kvůli tomu, že jeden chce DPH zvednout o procento a druhý o dvě snížit.

Nejsem cestovatel, nikde jsem nebyl, nic jsem nepoznal a nemůžu nic s ničím srovnávat. I přesto si lajsnu prohlásit, že se tady máme jako prasata v žitě, v nejklidnějším koutě galaxie. Nic důležitého tu nemáme, takže nám to nikdo nechce vzít. Nic nám zas tak moc nechybí, takže sami na nikoho neútočíme. Nejsme bůhvíjak bohatí, aby se nám sem stěhovaly hladové hordy, a nejsme zdaleka tak chudí, abychom se ve stěhovavé hordy proměnili sami. Díky tomu všemu sice nedržíme jako národ moc pohromadě, ale zase nás nikdo jako jedince nijak neomezuje a nemá tendence násilím sjednocovat. Pokud existuje na světě místo, kde se může každý v klidu a svobodně rozhodnout, čím chce být, jak chce žít a čeho chce dosáhnout, je to tady. Můžeme studovat, cestovat, podnikat, pracovat, chlastat pivo, dělat cokoli, co chceme. 
To není špatné. 

Akorát možná neškodí si to sem tam připomenout.
Líbí se mi tu. Zůstanu tu i příští rok.


Tolik prognóza z webu. Je sice jen na letošní rok, ale vyplývá z ní zcela jasně, že funguje už celá staletí a jistě bude fungovat i nadále. Tudíž psát nějakou fiction o Čechách nemá moc smysl. 

Já bych ale rád na závěr poskytl nějakou tu užitečnou prognózu. Co třeba blízká budoucnost Ukrajiny nebo Blízkého východu? Tak tedy:

Na Ukrajině to dopadne špatně. Rusové se pod pláštíkem separatistů probijí do roka a do dne až na jih. To je totiž to jediné, o co jim jde, dostat se suchou nohou na Krym! Islámský stát během následujících let sjednotí celý arabský svět a stane se spolu s Evropou, Ruskem, Čínou a Spojenými státy další světovou velmocí. V roce 2022 dá, jako nově zvolený člen Rady bezpečnosti OSN, návrh na zrušení státu Izrael. Jestli bude přijat, to si už prognózujte sami…