V prvním dílu trocha teorie, protože je nezbytné uvést některá fakta a souvislosti. V dalším dílu totiž Čeština před kamerou zareaguje na snahu emancipovaných žen. Čeština je jazyk, kde rod tvoří spolu s číslem a pádem tzv. gramatickou kategorii. Rod mívají jazyky různého typu a jeho počet se různí. Slovanské jazyky rozlišují většinou maskulinum, femininum a neutrum, kde např. v češtině sehrává nesmírně vlivnou roli to, že ten mužský rod se nám rozpadá na životný a neživotný; baltské, keltské a románské jazyky znají dva rody (mužský a ženský, s výjimkou trojrodé rumunštiny). Germánské jazyky ostrouhaly, rod totiž buď vůbec nemají (angličtina), nebo mají dva (skandinávské jazyky mají utrum a neutrum, tedy rod společný a střední, trošku jinak je na tom norština). Němčina a islandština drží rody tři.
Čeština před kamerou (70) - Rod: dědictví, nebo prokletí? Je Olomouc krásná nebo krásnej?
Členění na animatum (životnost) a inanimatum (neživotnost) znala už indoevropština a tradičně silnou pozici má v jazycích slovanských, snad s výjimkou slovinštiny. Zajímavé je, že některé kavkazské a americké jazyky (třeba jazyk krí) rezignovaly na tradiční rody, zato však milují rozlišení na životnost a neživotnost, které pak s velkou chutí vyjadřují nejen u jmen, ale i sloves, zájmen nebo číslovek.
V češtině platí, že jména označující živé bytosti (lidi a zvířata) vyjadřují zásadně přirozený rod. Nadto však ještě máme tzv. rod biologický, který je širší než ten přirozený, a to proto, že biologicky je samozřejmě životná i říše rostlinná (stromy, kytky, tráva). Náš jazyk pak rod rozlišuje buď lexikálně, tzn. slovy: brácha - ségra, pes - fena, muž - žena, slovotvorně: redaktor - redaktorka nebo shodou: rozhlasový novinář - rozhlasová novinářka.
Samozřejmě takhle to nefunguje u všech slov. V češtině jsou slova, která k vyjádření přirozeného rodu nemůžou vytvořit samostatné podoby, mají jen jeden základní tvar, mají jeden mluvnický rod, a označují přitom bytost rodu mužského i ženského. Říkáme jim jména vespolná: chudák, chytrák, lenoch, miláček, sirotek, dítě, motovidlo, nemehlo, trdlo. Zdrojem těchto jmen je pak živočišná říše: čmelák, had, ježek, kukačka, moucha, ryba, úhoř. Těmto jménům říkáme vespolná (jakože vespolek se dají použít pro označení všech rodů). Vedle nich ale máme ještě takzvaná jména obourodá: naivka, nešika, popleta a celou řadu domáckých podob vlastních jmen: Stáňa, Vlasta, Míla, Jarka, Ráďa, Pája). Tahle slova můžou být rodově ten i ta a hodně se jich užívá při změně pohlaví (transsexuálové učící se žít s novou identitou začínají na těchto rodově nevyhraněných jménech). Rod se u nich pak rozliší až ve větě: dej napít Járovi, dej napít Jarce.
U některých jmen, a dá se říct, že jich přibývá, pozorujeme tzv. kolísání v rodu: kyčel, hřídel nebo klasicky český hadr je proti moravské hadře. A rozkolísává se nám i Olomouc nebo třeba i rod města, které v poslední době proslavilo i férové vystupování jeho zastupitelů - Třebíč.
Vábnička na příště: (nejen) historicky má mužský rod přednost. A to se nelíbí … hlavně ženám, protože „hanba ženám, kterým muži vládnou“.