Latinské oči Filipa Kandy: Chávez chce být doživotně volitelným prezidentem

Novým Fidelem Castrem se chce stát venezuelský prezident Hugo Chávez. Už ho s ním beztak leckdo srovnává. Teď by se mu mohl podobat i v tom, že by se stal doživotně volitelným prezidentem. Pomohly by mu v tom ústavní změny, které chce prosadit. V nich je právě možnost neomezeného znovuzvolení prezidentem jednou z klíčových úprav dokumentu, dál pak třeba zrušení autonomie centrální banky nebo zavedení šestihodinové pracovní doby. Venezuelané o tom všem rozhodnou první prosincovou neděli v referendu.

O Chávezovi, Kubě a socialismu

Jak je vidět, postavě Huga Cháveze se nelze v latinskoamerickém deníčku vyhnout ani tento týden. Nový lídr levicové revoluce v Latinské Americe totiž může tento víkend po vzoru Fidela Castra učinit důležitý krok na cestě ke své eternizaci v prezidentském křesle. Na rozdíl od něj by toho ale Chávez dosáhl legitimní demokratickou cestou, prostřednictvím transparentních voleb a referend.

Ať se nám styl Chávezovy vlády líbí nebo ne, paradoxně lze těžko vyvracet slova významného argentinského sociologa a politologa Atily Boróna z University v Buenos Aires. Ten míní, že „Chávez je nejlegitimnějším předákem v Latinské Americe. Žádný jiný prezident v oblasti nebyl ratifikován v tolika po sobě jdoucích volbách s účastí zahraničních pozorovatelů.“

V kontextu současného dění v zemi by bylo dobré zmínit dva aspekty, které se v souvislosti s Chávezem často probírají. Tím prvním je právě jeho vztah s Castrem a Kubou. Mnozí (domácí opozice, ale i část mezinárodní veřejnosti) často tvrdí, že Chávez chce z Venezuely udělat druhou Kubu. Kdo ale obě země poznal pochopí, že jejich srovnání je velmi, velmi vzdálené. Zatímco na Kubě není demokracie ani tržní hospodářství, ve Venezuele volný trh funguje stále stejně jako dřív. Chávez sice kolem sebe, podobně jako Castro na Kubě, soustředil obrovskou moc. Na rozdíl od něj tak ale činil vždy prostřednictvím demokratických voleb. Na jejich průběh vždy dohlíželi mezinárodní pozorovatelé z Organizace amerických států, Evropské unie nebo z Nadace bývalého amerického prezidenta Jimmy Cartera.

Navíc je třeba si uvědomit, že Chávez sám dobře ví, že jsou to právě jeho voliči, Venezuelci, kteří by si nepřáli ze své země druhou Kubu. Podpora Cháveze a podpora jeho případného přejímání kubánského stylu není ve Venezuele to samé. Dokládají to jasně i průzkumy veřejného mínění. „86 % obyvatel Venezuely odmítá kubánský model jako příklad pro svoji zemi, 83 % lidí odmítá komunismus jako trend směřování země a víc než 85 % Venezuelců si myslí, že je třeba respektovat soukromé vlastnictví i v rámci socialismu 21.století,“ říká Luis Vicente León, ředitel Dataanálisis.

Druhým často zmiňovaným aspektem je Chávezův takzvaný „socialismus XXI.století“. Zvlášť lidem u nás, v České republice, při jeho vyslovení běhá mráz po zádech. Tady jsme si socialismu užili dost, a s nevelkým úspěchem. Chávez sám často říká: „Ti, kdo volili Cháveze, volili cestu socialismu.“

Jaký to ale je socialismus, když ve Venezuele funguje volný trh a tržní hospodářství? Podle všech dosavadních zkušeností, Chávezových výroků a projevů, a názorů analytiků, jde o větší solidaritu, investice do sociálních projektů, zapojení nejširších vrstev Venezuelců, větší sociální spravedlnost. Sám Chávez se v pojetí socialismu ostře rozchází s Marxem, na jeho adresu třeba řekl: „Karel Marx říkal, že jediná cesta k socialismu vede přes rozvinutý kapitalismus a imperialismus. Ale tím přece odsoudil všechny naše americké, indiánské, zaostalé národy. Tady přece žádný rozvinutý kapitalismus nemáme a ještě dlouho bychom neměli. Znamená to tedy, že nemůžeme nikdy dojít k socialismu? Že k němu nemůžeme dojít vlastní cestou?“ Venezuelský takzvaný „socialismus XXI.století“ se daleko víc než někdejšímu východoevropskému podobá třeba socialismu španělskému. Tamní vládní strana ho má také ve svém názvu (PSOE – Socialistická dělnická strana Španělska). Navíc ten venezuelský má ještě další velmi důležitý aspekt – téměř nevyčerpatelný finanční zdroj z ropy. Lidé často volí Cháveze ne kvůli jeho výrokům o socialismu, ale protože podle nich spravedlivě rozděluje příjmy ze státních ropných podniků.

Hugo Rafael Chávez Frías tak je a nadále bude pro jedny spasitel a naděje, pro druhé nenáviděný autoritář. V každém případě už se zapsal do dějin stejně výrazně jako Fidel Castro a už po něm převzal otěže levicové revoluce v Latinské Americe. Má ji i z čeho financovat. Svým plánům přeměny společnosti teď říká socialismus 21. století. Jestli v přeměně země postoupí dál ukáží výsledky nedělního referenda o ústavní reformě. Podle předvolebních průzkumů nebylo vůbec jasné, s jakým výsledkem referendum skončí. Možná budeme svědky první Chávezovy porážky. Ani ta by ho však zdaleka neodstavila. Jeho současný prezidentský mandát vyprší až v roce 2013. Do té doby může zkusit prosadit ústavní reformu určitě znovu.

Venezuelský prezident Hugo Chávez
Venezuelský prezident Hugo Chávez
Více fotek
  • Venezuelský prezident Hugo Chávez autor: Francisco Batista, zdroj: ČTK-AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/10/968.jpg
  • Venezuelský a kubánský prezident jsou blízkými přáteli autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/24/2368.jpg
  • Fidel Castro poprvé za dobu své vlády připustil, že nebude trvat na setrvání ve funkci prezidenta. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/24/2392.jpg
  • Fidel Castro poprvé za dobu své vlády připustil, že nebude trvat na setrvání ve funkci prezidenta. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/24/2396.jpg