O podělaných Češích a jejich premiérovi

"Češi obvykle všechno vidí negativně, a když k něčemu dojde, podělají se…," řekl v novinovém rozhovoru pan předseda vlády Mirek Topolánek. Dostalo se mu vlasteneckého rozhořčení. Žalobu na Topolánka podávají nacionalisté z Národní strany i sociálně demokratický starosta Cerhenic, také učitel dějepisu Marek Semerád.

Žalování je to komické. Topolánek mluvil, jak ostatně činí zhusta, jako jeho lid. Lze říci, že citoval. Upřímně, něco podobného zní z českých úst i hub v hospodách často. Též rádi dáváme k lepšímu, jak Češi kradou. Když se objeví zpráva, že zdejší koumáci zase obešli nějaký předpis či zákon (nejlépe, když to je norma cizácká), řehtáme se, plácáme se po zádech: „Kdepak! Na Čechy si nikdo nepřijde! Ti všechny přechčijou!“ A bohatší spolustolovníci objednávají dokola panáky na fištrón českých zlatých hlaviček. Nemajetnější hosté vypijí a ve skrytu duše na dárce nevraží, vždyť Češi jsou taky hodně závistiví. Alespoň to říká kdejaký sportovec, kterého právě obecenstvo vypískalo, či zpěvák, jemuž nepřišlo. Taky milionář, který si jen trochu utuneloval závistivcům navzdory.

Povšimněme si: o své „národní“ povaze toho nakecáme spoustu. Jací jsou Češi, to je jasné kdekomu z nich. Ovšem, s pravděpodobností rovnající se jistotě, sám se do svého hodnocení nezahrnuje. Ne, že by říkal: „Vy Češi jste švajneraj!“, to ví, že by znělo hodně pitomě. Řekne jenom: „Češi jsou…“, ale z jeho přízvuku a výrazu obličeje cítíte, že, byť Čech, sám tedy rozhodně zlodějem není. Ani vyčůránkem. A závistivcem? To už vůbec ne!

Že Češi na všechno nadávají a že nejsou právě hrdinní, je mezi lidem dosti frekventovaná součást národního posudku. Žádný Topolánkův objev. Na toto hodnocení nemusí mít kritik schopnosti ministerského předsedy. Tohle přece ví každý! Opět ovšem v odsudku zazní někde v druhé notě, že mluvčí sám se mezi kverulující podělance nepočítá.

Dozajista to tak myslel i Mirek Topolánek. Kdepak by on byl člověkem negativní duše a trpěl podělaností! Připomeňme si však jenom jeden z jeho příznačných malérů. Všichni si pamatují pověstný vztyčený premiérský prst. Většina v tom viděla jisté gesto, jež rádi používají zejména řidiči. Vybouří si tak adrenalin a téměř bezpečně vědí, že je „oslovený“ nebude pronásledovat až na kraj světa, aby vykonal pomstu své cti. Topolánek, když byl obviněn, že věc trochu přehnal, tvrdil, že to tak nemyslel, on že jen ukazoval kámošovi: Kalousku, jsi jednička! Pokud je tomu skutečně „na holý pupek“ tak, nezbývá než mlčet. Jestli to však premiér myslel jako ti nezbední šoféři a pak zapíral jako kluk po rozbitém oknu a před řemenem, patří mu to: ať vládne podělanému lidu, neboť sám je podělaný. A ne, že by doopravdy „k něčemu došlo“. Jen měl nést mrňavou odpovědnost za hloupé gesto. Pokud se uličnicky vykroutil, je to podělanost značná.

Žaloba na premiéra kvůli hanobení národa je pitomost. Nicméně Topolánek se zase dostal do trapné situace. Může se ovšem lehce vyvléci. Stačí prohlásit: „Co se vztekáte?! Já soudím podle sebe! Vždycky, když se dostanu do úzkých a mám plné gatě, začnu se všelijak vytáčet!“ Což by ovšem bylo vyjádření nevídaně nepodělané. Až by si ho ti podělaní Češi ani nezasloužili, že?! A navíc my Češi přece víme, to kdyby, nedej Pán Bůh!, náhodou vážně „k něčemu došlo“, že premiér tehdy doopravdy Kalouska chválil.

Mirek Topolánek
Mirek Topolánek