Rozhodnou o prezidentovi lidovci?

Za necelý měsíc začne prezidentský volební maraton. Že to bude spíše tří nežli jednokolová záležitost, to je zřejmé i z dosud neúplných preferencí zákonodárců. Při předpokládané stoprocentní podpoře stávajícího prezidenta 122 hlasy poslanců a senátorů ODS bude Václav Klaus ke zvolení ve třetím kole (k němuž takřka jistě dojde) potřebovat dalších 19 hlasů. Zelení už slíbili svých šest poslaneckých hlasů Janu Švejnarovi, takže z této části vládní koalice Klausovi nic nekyne. Stačilo by ale, kdyby pro Klause hlasovalo všech 22 nebo alespoň 19 zákonodárců druhého koaličního partnera - KDU-ČSL. Jenomže lidovci jsou už tradičně tajuplní; jasné slovo pro Klause zatím neřekl nikdo, naopak Švejnara chtějí volit senátoři Pithart a Vaculík.

Ještě se lobbuje o šest senátorských hlasů z Klubu otevřené demokracie (Schwarzenberg je pro Švejnara) a o čtyři hlasy z klubu SNK (senátorka Janáčková se už vyslovila pro Klause, její kolega Novotný pro Švejnara). Svou roli jistě sehrají i málo vypočitatelní poslanečtí přeběhlíci Melčák s Pohankou.

A protože Švejnar může téměř najisto počítat s 91 hlasy svých navrhovatelů, tedy ČSSD plus zelených, k nimž se nejméně v prvním kole hodlá přidat i 29 komunistů, rýsuje se jen nepatrný rozdíl 123 : 122 ve prospěch Klause. Ve vzduchu možná až do poslední chvíle zůstane 36 hlasů, z toho 20 lidoveckých. Mnoho na tom nemění ani přehnaně sebevědomé tvrzení vyjednavačů podpory pro Klause, že podporu sedmi sociálních demokratů mají v kapse. Je to samozřejmě jen součást předvolební taktiky a snahy podrazit Švejnarovu kampaň.

Faktem zůstává, že oba prezidentští kandidáti mají eminentní zájem o získání lidoveckých hlasů. A jak je získat? Na rozdíl od jednotlivých tzv. bezpartijních senátorů, jimž za podporu jen těžko mohou slibovat splnění celé škály jejich individuálních přání, je slibování u lidovců mnohem jednodušší. Prvořadým zájmem KDU-ČSL v této licitaci je zajištění postavení a ekonomického zabezpečení církví v případě odluky od státu, ať už jde o realizaci vypořádání odcizeného majetku nebo o smluvní vztahy s Vatikánem. Lidovci mají dosti špatné zkušenosti s těmito tématy za celých 17 let polistopadového období. Jednání o nich v kterékoli vládě, jejímiž byli koaličními partnery, vždy probíhala nadějně až do bodu, kdy se měly realizovat konkrétní kroky. Tehdy se pokaždé spojil dostatečný počet politiků ODS a ČSSD (a samozřejmě i KSČM), aby čemukoliv příznivému pro církve zabránil. Velmi často při tom hrál důležitou úlohu právě Václav Klaus, který o své náhlé přízni nyní opět přesvědčuje křesťanské demokraty. Ostatně má se co snažit, protože v paměti zůstává i jeho odpor k restitucím obecně a k církevním zvláště, včetně odpírání návratu Svatovítské katedrály církvi, jeho podpora zákona omezujícího práva církví a naopak příkré odmítnutí návrhu smlouvy s Vatikánem. Na druhé straně se v jeho prezidentském období projevil i lidovcům milý příklon ke konservatismu a jisté souznění v kauze homosexuálních manželství či eutanázie. Záleží tedy jen na jejich důvěře – zda i přes zkušenosti s Klausovým „slovíčkařením“ uvěří, že by jako znovuzvolený prezident neodložil své předvolební postoje mezi překonanou veteš.

To Jan Švejnar coby nepopsaný list (zatím s minimálním vlivovým potenciálem) si zkouší lidovce obšlápnout jinak – i přes církevní špičky. Kardinál Vlk po jeho návštěvě potěšeně vyzdvihl, že Švejnar je „nekonfliktní, konsensuální, umí naslouchat a není arogantní,“ tedy pravý opak Vlkových zkušeností s Klausem. U samotných lidovců se Švejnarem nepochybně sympatizuje Svobodovo euronadšenecké křídlo, jednak kvůli známé Klausově skepsi vůči EU a jednak kvůli vzájemné animozitě mezi Svobodou a Klausem. Svobodův vliv v KDU-ČSL, projevující se v minulosti i preferencí koalice s ČSSD, ovšem značně zeslábl a dnes zde spíše převládá Kasalova středopravicovost (Čunkova „politika“ se vymyká zařazení). Zřejmě málo přijatelné je pro lidovce Švejnarovo vyjádření, že mu není proti mysli aktivní eutanázie a adopce dětí homosexuálními páry.

Tvrdí-li se tedy, že lidovci až na dvě nebo tři výjimky podpoří Klause, není to nereálné. Možná to bude právě těch jejich 19 hlasů, které ho znovu posadí do prezidentského křesla. Škoda, že česká ústava na rozdíl od tajné volby zákonodárců nespecifikuje způsob volby prezidenta. Kdyby byla veřejná, dozvěděli bychom se docela dost o těch, které volíme.

Ministr vlády České republiky a předseda Legislativní rady vlády
Ministr vlády České republiky a předseda Legislativní rady vlády
Více fotek
  • Ministr vlády České republiky a předseda Legislativní rady vlády autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/26/2510.jpg
  • Kardinál Miloslav Vlk převzal v katedrále svatého Víta v Praze plamen Betlémského světla, který sem přinesli čeští skauti. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/28/2770.jpg
  • Jan Švejnar hovoří na jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/22/2123.jpg
  • Jan Švejnar - ekonom, profesor Michiganské univerzity a ředitel Centra pro mezinárodní hospodářskou politiku ve studiu ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/39/3813.jpg
  • Václav Klaus autor: Michal Doležal, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/35/3446.jpg
  • Klaus a Švejnar autor: Markéta Sandanusová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/41/4093.jpg