Američtí jazykovědci přišli s novým lingvistickým termínem. Linguicida. Označují tak záměrnou smrt jazyka. Odhady hovoří o tom, že na světě je v tuto chvíli něco kolem pěti tisíc jazyků. Poměrně málo jich je v Evropě, zatímco takové Tichomoří je pro badatele hotový poklad. Entomolog Vojtěch Novotný psal v časopisu Vesmír o papuánských jazycích. Uvádí tam krásný příklad toho, jak by Papuánci, kteří mluví údolí od údolí jiným jazykem, nechápali, jak mohl Haškův Švejk na své zbloudivší pochodové trase z Tábora přes Milevsko, Horažďovice, Putim, Strakonice, Vodňany do Písku mluvit pořád česky a všude se bez problémů domluvit.
Čeština před kamerou (69) - Jazyková „genocida“ aneb když chlapi mají své dny…
Co je to vlastně jazyk? Jde o slovo mnohoznačné, my zůstaňme u těch významů jazykových. Jednak to je systém pravidel, „druhak“ schopnost domluvit se a v neposlední řadě pak prostředek dorozumívání. Jde o všeslovanské slovo, jehož základ prý nese indoevropské -engh- (úzký). Latinská lingua se nechala v tomto slovu inspirovat, a proto měla původní podobu dingua.
Kdy jazyk vznikl, jen tušíme, přesně to nezjistíme nikdy. Obecně se má za to, že s tím, jak se komplikoval okolní svět, zaměstnal náš prapředek víc ruce, které mu před tím sloužily jako účelné pomocnice komunikace, a protože bytí bylo čím dál složitější, začal se mu vyvíjet mozek a v něm i řečové centrum. Člověku nezbylo nic jiného než začít komunikovat jinak, a nejúčelnější proto bylo vymyslet jazyk. Vznik jazyka tedy bezpochyby souvisí se složitostí světa.
Vidíte, sešel se rok s rokem, dejme tomu, že budeme uvažovat, že jakási vyšší komunikace oslaví 5000 narozeniny, a máme tu problém opačný. Kdy, proč a jak jazyk zanikne? Denně v průměru zanikne jeden „jazyk“ (resp. nářečí), a to buď proto, že umře jeho poslední uživatel nebo proto, že je postupně vytlačen jazykem jiným (třeba na základě úředního panovačného rozhodnutí).
Kromě Tichomoří napínají své snahy jazykovědci na tzv. mezoamerické jazyky. Mezoamerika se nekryje geograficky se Střední Amerikou (nebo Latinskou), kde portugalština a španělština úspěšně vytlačily jazyky původní. Nejvlivnější je tady rodina mayských jazyků nebo jazyků juto-aztéckých. BBC ale nedávno uvedla až komický případ zániku jazyka zoque. Ten patří do rodiny jazyků mixe-zoque (čti miše-soke). A co se stalo? Podle prvních zpráv BBC prý tímhle jazykem mluvili už jen dva muži. Ti se však nepohodli, rozhádali se a přestali spolu mluvit. Dílo zkázy se zdálo být dokonáno, jakkoli jde o bizarní teorii zániku jazyka. Následné dementi na sebe ale dlouho nenechalo čekat. Zoquem, jenž je základním dorozumívacím nářečním kódem Olméků, mluví dosud na padesát tisíc lidí v oblasti Chiapas, ve státě Tobasco.
Co na závěr? V Evropě má/měla na kahánku lužická srbština. Západoslovanský jazyk rozpadající se na dolní a horní lužickou srbštinu. Mluví se jimi v okolí Chotěbuze, resp. Budyšína.
Češtině žádná zkáza nehrozí, a to ani přesto, že nářky nad jejím úpadkem nebo vlivem angličtiny jsou dennodenní. Je to jazyk sice malého národa uvnitř Evropy, ale ani zkáza, ani žádná záhuba mu nehrozí. Bráno však důsledně darwinisticky: všemu živému, všemu, co vzniklo, dříve nebo později hrozí zánik. Bohužel.