Kdo nechce zkoumat totalitu

Nad ústavní stížností 57 poslanců ČSSD a KSČM proti schválenému zákonu o Ústavu pro studium totalitních režimů se vznášejí četné otazníky a vykřičníky. Proč je už při svém vzniku napadána instituce, která má zkoumat totalitu – a to nejen komunisty, ale i částí sociální demokracie, která se proti totalitám – nacistické i komunistické – sama vícekrát rozhodně vyslovila? Usnesení bohumínského sjezdu, jež sociálním demokratům zapovědělo spolupráci s komunisty, už neplatí?

Není divné, že v čele této iniciativy stojí někdejší prominentní komunista, autor komunistické ústavy z roku 1960 a dnes poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský. Přece by si nenechal na své skvělé ústavní dílo nalepit totalitní nálepku! Jičínský hájí léta šedesátá, „kdy režim spěl ke stále větší demokracii“ jako období, na něž se měřítko totality přikládat nedá. Přitom jaksi zapomíná (či spíše zamlžuje), že komunistický režim spočíval na třídním násilí, jež je charakteristickým znakem komunistické totality. A že základem komunistického režimu byla vedoucí úloha jedné jediné – komunistické – strany, neboli „předvoje dělnické třídy“, jak ona ústava praví.

Komunismus stejně jako nacismus jsou už světově uznávanými synonymy totality. Zločinnost českého komunismu je deklarována platným zákonem. Jak to že, to překabátěný „demokrat“ Jičínský neví, nerespektuje či nebere na vědomí? Jičínský je ovšem zvláštní případ, zdaleka ne všichni jeho straničtí kolegové, kteří ústavní stížnost podepsali, mají na hlavě podobné máslo. Proč se tedy i oni připojili k akci tak zřetelně prokomunisticky revizionistické?

Nejpravděpodobnější odpovědí v naší době politických handlů zřejmě bude výměna podpory prezidentského kandidáta ČSSD za podporu ústavní stížnosti zpochybňující zkoumání komunistické éry. Takto bratrsky vyjádřená vzájemná pomoc nemůže ublížit ani jedné straně: vyhoví-li ústavní soud stížnosti, získá rudo – oranžové sbližování nový úřední punc, což umožní i větší prolínání politických programů a soudružské napření sil. A nevyhoví-li, také dobrá, prezidentský kandidát už bude mít kýženou podporu a jeho navrhovatelé z vděčnosti snáze podpoří tažení za další komunistické posty.

Na druhé straně však strach z Ústavu pro studium totalitních režimů – a zvláště z uvolněného Archivu bezpečnostních složek – mnohé napovídá. Původci řady dosud nereflektovaných zločinů či nezákonností vlád jedné strany – ať už nacistické nebo komunistické – nezůstanou za tlustou čárou programového zapomenutí. Ani sedmdesátá a osmdesátá léta, podle emeritního soudruha Jičínského už úplně jiná než padesátá, nezůstanou stranou zájmu historiků. A třebaže se za politické smýšlení už nepopravovalo, jak ukázaly např. výsledky zkoumání dokumentů organizace KSČ na FF UK, platily i v roce 1985 tytéž principy diskriminace, jako za časů politických poprav. Je to totalita nebo není, když studentka, která se dá pokřtít, má opustit studia, kvůli „rozporu náboženské víry s marxistickým světovým názorem“?

Hlavním smyslem pokusů o zmaření studia totalitní režimů je snaha o dodatečnou legalizaci komunistických pořádků. Po promarněné příležitosti zákazu komunistické strany počátkem devadesátých let podobným snahám bohužel napomáhají – ať bezděčně nebo naivně – i někteří politici, média a demokratické politické subjekty. Jeden příklad z těchto dnů: senátor ODS Jaroslav Kubera a jeho odpor proti návrhu zákona o zákazu nejen nacistických, ale i komunistických symbolů. Podle Kuberova názoru srp a kladivo nelze zakazovat, komunisty je nutno porazit v demokratických volbách. Ano, ale k tomu je třeba, aby volič nereformované komunistické strany věděl, že volí stranu nikoliv demokratickou, ale pokračovatelku totalitní strany s ideologickými i programovými vazbami na zločinecký režim. Pokud se toto vědomí nestane celospolečenským, stále budou komunisté voleni do českého parlamentu – třeba na protest proti růstu cen – ale bez ohledu na jejich rostoucí vliv a nebezpečí nějaké formy komunistické recidivy.

Ústav pro studium totalitních režimů nám možná pomůže tomuto nebezpečí vzdorovat. Anebo nepomůže – ale pak ti, kdo se z minulosti nepoučí, musí tuto minulost prožívat znovu (a ostatní s nimi).

Poslanec ČSSD za kraj Vysočina a místopředseda sněmovního ústavně-právního výboru Zdeněk Jičínský
Poslanec ČSSD za kraj Vysočina a místopředseda sněmovního ústavně-právního výboru Zdeněk Jičínský
Více fotek
  • Poslanec ČSSD za kraj Vysočina a místopředseda sněmovního ústavně-právního výboru Zdeněk Jičínský autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/50/4997.jpg
  • Heslo KSČM autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/50/4999.jpg
  • Logo KSČM autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/50/5000.jpg