Čeština před kamerou (73) - A teď srandičky a sračičky. Brut šampaňské.

(Upozornění: ve druhé části se v textu vyskytují koprolálika, avšak ve "vědeckém" kontextu.)

Děkuju všem, kteří mi napsali a poslali slova, která je napadla a která končí na -čo, -go, -ro, -ňo, -šo, -žo. Máte-li k dispozici Český národní korpus a umíte-li v něm zadat správně dotaz, pak pro vás tahle otázka nebyla těžká. K těm dalším bychom mohli na základě nálezů přidat ještě (řazeno podle počtu výskytů v korpusu): péro, lejstro, cigáro, fáro, panděro, kvádro, vzrůšo, šampáňo, cígo, štígro, žváro, hausnumero, imágo, éro. A narazíte samozřejmě i na čůčo, jehož pravopis kolísá, i čučo. Vesměs jde o substantiva středního rodu, což je víceméně očekávané vzhledem k jejich zakončení. Jména končící na -o jsou totiž v češtině zhusta neutra.

V psaných textech mají tahle slova nízkou frekvenci, v korpusu s výjimkou prvních třech mají všechna ostatní výskyt pod sto. Vesměs jde o expresivní substantiva, v mluveném jazyce jsou ale v konkrétních situacích využívána poměrně často. Slovo čůčo pak užíváme pro označení velmi nekvalitního sladkého vína prodávaného ať už v papírovém kartonu, plastu, a dokonce i v lahvích skleněných. Říká se mu také jinak bolehlav - důvody netřeba vysvětlovat. Podobně se „chovají“ i slova pivčo, kafčo. Zatímco ale čůčo si své užití vymezilo a drží opravdu pro označení nekvalitního moku, pak pivčo, kafčo ne. Tady máme dvě expresivní zdrobněliny, které nic nevypovídají o kvalitě toho kterého piva nebo kávy. Mimochodem, povšimněte si prosím, jak je současná čeština přezdroběnlizovaná (kávička, hudbička, džointíček, sexík).

Šampáňo je expresivní označení pro šampaňské. A znalci vědí, že je rozdíl mezi sektem a šampaňským. Máte-li v oblibě vína suchá, pak se na jejich vinětách objevuje nápis brut. Bohužel i v těch velmi dobrých a drahých restauracích to tak vyslovují. Chybně. Správná výslovnost není brut, ale brit. Tak si to můžete pamatovat a důsledně chtějte pít jen brit.

A ke slovu sranda, na které jsem se ptal minule také. Tohle slovo patří těm, jejichž vyslovení ve slušné společnosti by mělo být stále ještě tabu, i když … už asi není. Málokdo si totiž uvědomuje nebo ví, že sranda má vulgární předky. Latinské cacare dalo vzniknout kakare (česky kakati). Staroindické sárati pak už velmi připomíná české sráti. Jde o slovo/sloveso všeslovanské (sero - srati, v ruštině dodnes sor označuje špínu). Šmírbuch jazyka českého Patrika Ouředníka - geniální to kniha o nekonveční češtině - pak uvádí i další významy: sranec, sračka. Sranda se užívá i pro malichernost, maličkost, ve významu pohořet, nepochodit (a má po srandě), strašpytel, nuda, lehká práce nebo ve významu utahovat si z někoho. Jak vidno, pestrý významový synonymický rejstřík má tohle slovo. A to je také ten hlavní důvod, proč dneska už nikoho příliš nepřekvapí jeho užívání i ve velmi veřejných projevech. Mluvčí zkrátka netuší, jak tohle slovo začínalo, a vzhledem k tomu, že Češi, Moravané i Slezané jsou národ libující si v koprolálikách víc než v pornolálikách, je pak nasnadě, že věta paní učitelky z mateřské školky: Děti, podívejte, v tom poli je strašák, ten je srandovní, je akceptovatelná. Koneckonců i Česká televize vysílá pořad jmenující se A teď srandičky.

Snad se nepohoršíte, když pro úplnost dodám, že slovo lejno vzniklo z předpokládaného -laj- s přehláskou v -lej-. Slované podnes říkají lejno ve významu hovno, i když původně označovalo tohle slovo asi jen výkal zvířecí. Možná vás udiví, že i české spisovné (lít, leju) s tím vším souvisí. Praslované znali tvar govno, kde koncové -no přešlo k základu laj a vzniklo tak lajno/lejno. Machkův Etymologický slovník pak odkazuje na staroindické guvati a trefně lakonicky připojuje poznámku, jíž já dnes zakončím: U slova tohoto významu není divu, že chybějí přesné ekvivalenty.

Ústav pro jazyk český zprovoznil tzv. Vokabulář webový - webové hnízdo k poznání historické češtiny: http://vokabular.ujc.cas.cz. Budete-li mít čas a zájem, zavítejte i tam. Přehledně a hlavně dostupně se tam můžete dovídat zajímavé věci týkající se samozřejmě češtiny jako takové, nikoli jen vulgární. Slova ale mění v průběhu času svůj význam… Některá samozřejmě.

Pro případné zájemce dodávám i doporučenou „studijní“ literaturu:
K. J. Obrátil: Kryptadia aneb Příspěvky ke studiu pohlavního života našeho lidu
Karel Utte + Nella Astonová: Kniha o kundě