Harry jako za starých časů

Vzpomínáte si ještě na dějepis? Třeba na smrt Přemysla Otakara II. v čele jeho rytířů v bitvě u Suchých Krut? Nebo Jana Lucemburského, který pod svým erbovním heslem Ich dien! - Sloužím! padl u Kresčaku, aby splnil svoji povinnost vůči francouzskému spojenci. Bylo to jinak za starých časů: panovníci v bitvách vedli svá vojska a riskovali na bitevním poli život i léno.

Vyčichlá romantika. Možná. Přece jen ale kdesi v koutku duše zůstává jako velmi zvláštní pocit představa okamžiků, v nichž ti vlastně nedotknutelní nesli svoji kůži na trh, protože to považovali za svou přirozenou vladařskou a rytířskou povinnost.

Už tomu tak není a obecně řečeno: byla by to hloupost, kdyby se tak dělo. To už jen v několika málo amerikánských sci-fi filmech, když už je situace na zhroucení a „obyčejní“ lidé si nevědí rady, odcházejí prezidenti z Oválné pracovny a usedají do kokpitů letadel a „jdou do toho“. Myslím, že jeden takový jsem i viděl. Připadalo mi to poněkud legrační, jaksi nedobové. „Nedivte se, není středověk,“ mohli bychom říci s Voskovcem a Werichem. Nicméně nyní mě zaujala zpráva, že princ Harry z rodu Windsorů se vrátil z afghánského bojiště, kde si v jednom z jeho značně nebezpečných míst plnil svoji vojenskou povinnost. Jeho návrat byl nezbytný, protože nejen on sám, ale i jednotka, v níž sloužil, se stala vyhledávaným terčem talibanského protivníka.

Ponechejme nyní stranou, zda se takové zveřejnění nepohybuje na hranici zrady či alespoň vyzrazení vojenského tajemství, nebo není-li už dokonce za ní. To je záležitost britských vojenských složek, jak to vyhodnotí… Ale rozhodnutí prince Harryho a jeho rodiny, aby se neskrýval někde v týlu a nepředváděl svaly, ale aby odešel tam, kde se bojuje, působí velmi důstojně a úctyhodně. Aristokraticky, řekl bych; v tom nejlepším současném výkladu smyslu toho slova. Impérium Harry neriskoval. Život ano. To je pozoruhodné.

Bylo by samozřejmě nesmyslné začít vynášet vlastnosti šlechticů kamsi na nebesa mravních příkladů. Jsou mezi nimi jako ostatně mezi námi všedně červenokrevnými pěkní skunci, kteří by se při využití všech svých pák a konexí (a že jich asi královská rodina má) ukryli a vojenskou službu si odbyli někde hezky v pozadí. Nebo by se jí docela vyhnuli, i kdyby vlast volala sebevíc. Jako ostatně to často dělali, dělají a budou dělat synkové otců a matek s vlivem.

Princ Harry během svého civilního života pěkně zlobil, ba vyváděl. Ovšem potom pochopil, že si s sebou nese jistý závazek. Jak to měl v erbu ten Jan Lucemburský? Sloužím! Harry Windsorský šel sloužit. Klobouk dolů před princátkem.