Od červeného koberce v Cannes

Nezastavujeme, máme zpoždění, pamatujete si, z kterého českého filmu je tato věta? Podobně jsem si připadala ve francouzském Cannes, kde při čekání na autobus do centra tento autobus přijíždí se zpožděním, člověk se raduje, že se blíží a ono se na něm najednou objeví nápis ‘Autobus je plný' a prostě jede dál. Můžete čekat na další, ten jede za půl hodiny a může se stát úplně to samé. Naštěstí nestalo. Celou dobu totiž kolem mě jako neschvál neprojel ani jeden taxík. A za půl hodiny byl živý vstup do vysílání. Všechno se ale nakonec zvládlo, živý rozhovor proběhl a mohli jsme se vrhnout do další práce.

V Cannes se novinář nezastaví. Je pravda, že pro toho, kdo je tady poprvé - tedy i pro mě - jsou zásadní první dny, kdy se člověk musí pořádně zorientovat. Když se mě včera zeptala paní Zaoralová, jestli už vím, kde všechno je a já se přiznala, že ne, odpověděla pohotově, že to úplně chápe, že ona je v Cannes už po dvaadvacáté, a i ona má každý rok problém.

V Cannes je spousta lidí, novinářů, filmových fanoušků, ochranky, prodejců i filmařů, a ti všichni pořád za něčím spěchají. Buď se ženou na tiskovku, nebo do fronty na projekci nebo možná jen do kavárny, kde mají smluvenou schůzku.

Když zná člověk toto atraktivní prostředí, do kterého se jednou za rok sjedou největší filmové hvězdy, z televize, to opravdové Cannes, filmový palác i červený koberec mu nakonec nepřipadá jako něco tolik světového a velkolepého. Je to takové velké pražské Kongresové centrum, které do místní přímořské architektury ani moc nezapadá, vstupuje do pobřeží, které lemují menší lodě i luxusní jachty a herci i režiséři jsou tu nadosah (relativně nadosah, na červený koberec se dá dohlídnout i z větší dálky, pro novináře je jakýkoliv rozhovor nemožný, k tomu jsou tu jen oficiální tiskovky), a tak ani nepůsobí tolik hvězdně.

I když se mluví o Cannes jako o největší filmové přehlídce a někteří čeští novináři si na internetu stěžují, jak jsou všude fronty na filmy, a jak se všude musejí podrobovat velkým kontrolám svých tašek, i přesto působí festival velmi mile. Není to jen elitářská událost, na které se prolijí hektolitry šampaňského, ale je to hlavně několik dní v roce, kde může člověk vidět nejnovější filmy v obrovských sálech a na pohodlných sedačkách s francouzskými i anglickými titulky, je-li jich potřeba.

Mezi novináři funguje určitá hierarchie a i ta řídí chod dění. Pokud se chce novinář dostat na projekci nebo na tiskovku, nejdřív mají přednost ti, kteří mají bílé press karty, pak žluté s tečkami atd. To znamená, že pokud máte jinou barvu, musíte dát všem ostatním přednost, a pokud je v sále ještě místo, pustí i vás. Někdy má člověk pocit nespravedlnosti, jsme přece všichni novináři, ale na druhou stranu by to asi jinak nefungovalo, vždyť novinářů je tu přes 4000!

Na festivalu se podle řady kuloárních ohlasů (krom dalších) velmi líbil izraleský animovaný film Valčík s Bašírem a taky turecký snímek Tři opice. Ten by se mohl objevit i v červenci na festivalu v Karlových Varech. Alespoň si to přeje jeho umělecká ředitelka Eva Zaoralová. Tak uvidíme.

Steven Spielberg při před preniérou filmu Indiana Jones a království křišťálové lebky v Cannes
Steven Spielberg při před preniérou filmu Indiana Jones a království křišťálové lebky v Cannes
Více fotek
  • Steven Spielberg při před preniérou filmu Indiana Jones a království křišťálové lebky v Cannes autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/225/22418.jpg
  • Harrison Ford v obložení fotografů v Cannes autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/225/22416.jpg
  • Snímek z tureckého filmu Tři opice režiséra Nuri Bilgge Ceylana zdroj: Cannes http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/225/22412.jpg
  • MFF Cannes autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/219/21846.jpg
  • Plakát 61. ročníku mezinárodního filmového festivalu zdroj: MFF Cannes http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/218/21790.jpg
  • MFF Cannes autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/219/21855.jpg