Nevydařená hra na pravdu a lásku

Když před dvěma týdny Hospodářské noviny sehrály se svými inteligentními čtenáři poněkud komickou hru, že vydání ze 4. října se dělo pod šéfredaktorstvím bývalého prezidenta Václava Havla, nemohla samozřejmě chybět ani výrazná připomínka jeho dávno okřídlené paroly, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Stalo se tak formou anketní otázky předním osobnostem našeho veřejného života, zdali si myslí že se toto heslo aspoň trochu přiblížilo skutečnosti. Moudrému rabínovi Sidonovi stačilo k odpovědi jediné slůvko NE, ostatní své více méně stejné mínění rozmělnili do odpovědí rozvitějších. Celkový výsledek byl však téměř jednomyslně a téměř absolutně negativní, což do značné míry onen Havlův zkratkovitý program z listopadu 1989 oslabuje.

Zdá se však, že chyba tohoto základního hesla je už někde ve značné neurčitosti oněch čtyř pojmů, na nichž to celé stojí. Ponechme zatím stranou druhou polovinu a z té první se nejdříve zamysleme nad slovem zdánlivě nejméně problematickým – tedy „láska“. Jako na potvoru téhož dne, kdy Hospodářské noviny vyšly pod Havlovým jakoby šéfredaktorstvím, vysílal druhý program České televize pořad o prostituci, převážně takové té nóbl, klubové, ne tolik o té sprosté pouliční. Ale ať tak či onak, dobře víme, že dámy provozující tuto „práci“ se nikdy nenazývají českým slovem, které, podobně jako jeho německý ekvivalent, má pěkně jadrné „r“ uprostřed. O to častěji se to opisuje líbezným dvojslovím „kněžky lásky“. Zde tedy ono druhé slovo z Havlovy paroly označuje vskutku lásku jako trám. Ale jsou i mnohem jemnější nuance, které ideální obsah slova „láska“ relativizují. Sám Václav Havel jako literát dobře ví, kolikrát se láska zvrhává ve vášeň a pak dost často i v ono další slovo z druhé části hesla – totiž v nenávist, navíc s mezihrami nesčetných lží.

Nejproblematičtější je však první slovo onoho hesla, které s optimistickým slovesem „„ítězí“, je vetkáno i do látky vlajek československých a českých prezidentů. Zde stojí za připomenutí, že prezident Beneš u vědomí kolik uhodilo, dal v únoru 1948 tuto vlajku sejmout z hradního stožáru a nedovolil, aby byla vyvěšena nad sídlem jeho následného doživotního domácího exilu v Sezimově Ústí. Ale když 14. června 1948 byl na Pražský hrad přiveden přes svatovítskou katedrálu s Te Deem slouženým samým kardinálem Beranem podivně bohumilý Klement Gottwald a na stožár opět vylétla stará dobrá prezidentská vlajka, byl docela na místě lidový vtip, že z hesla Pravda vítězí zmizela čárka na „i“, čímž se dosti pozměnil i jeho obsah – tedy „Pravda vítězi“. Pro mne osobně se to projevilo ještě téhož dne večer, kdy mě Gottwaldovi vítězi přišli zavřít…

Jak známo heslo o vítězící pravdě pochází od husitů, kteří tam ovšem měli ještě třetí slovo – tedy, že pravda boží vítězí, čímž se pravda té sloganové pravdy ještě více zkomplikovala, neboť není Bůh jako Bůh, jak se i dnes, téměř po šesti stech letech, přesvědčujeme. Sám Hus pak zejména ve svých listech z kostnického žaláře vymýšlel na slovo pravda různé variace, které si můžeme přečíst kolem dokola pražského Husova pomníku na Staroměstském náměstí. Mně osobně se třeba vůbec nelíbí varianta „Pravdy každému přejte“, což striktně vzato připouští, že by pravdy mělo být dopřáno i Hitlerovi či Stalinovi, jakož i těm, kteří se ještě dnes k jejich „pravdám“ hlásí. Takže za mnohem správnější a užitečnější pro slušný život lze považovat jinou Husovu sentenci – totiž „V pravdě poznané stůjte“. Bohužel, ani to se nedaří vždy dodržet i těm nejčestnějším lidem jako byl třeba Masaryk, pokud šlo o jeho postoj k Rakousku-Uhersku. Ale toto správné Husovo heslo by nás alespoň mělo chránit před příliš rychlým otáčením na obrtlíku, což dnes nejvíce ohrožuje onen pocit vítězství skutečné pravdy, jejíž pravost dříve či později dokážeme nahlédnout nebo alespoň instinktivně vytušit.

Sám Václav Havel v minulosti mnohokrát řekl, že jednou otevřeně promluví o svých politických chybách, omylech a možná i proviněních. Zatím, ani pět let po skončení své prezidentské funkce, se k tomu nemá. Měl by si však uvědomit, že zamlčováním věcí obecného zájmu se více blíží lži než pravdě a své hlavní heslo tím sám do značné míry devalvuje. I to možná přispívá k tristnímu výsledku ankety nad jeho heslem z dob, kdy jsme se zbavovali komunistické lži a nenávisti.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6.

Václav Havel
Václav Havel