Tlustého trio za lepší zítřky

Vlastimil Tlustý po opuštění "rodné matky" KSČ rád pracuje v triu. Novou kariéru začátkem 90. let založil v populárním triu 3T - Tlustý, Tomášek, Tyl - prosazením zákona o půdě a zemědělských restitucích. Tehdy se také rozhodl pro další jedině správnou stranu ODS, s níž pak trávil léta tučná i hubenější. Už když v r. 1988 podepisoval přihlášku do KSČ, věděl, proč tak činí, a byl připraven leccos překousnout. Proto i o 10 let později v ODS akceptoval zvláštní způsob jejího financování, ustál vnitrostranickou krizi i rozpad vlády a zůstal věrným členem velké strany. Zošklivil si pouze bývalé kolegy Rumla a Pilipa, kteří na truc založili Unii svobody.

Malé strany ostatně byly Tlustému vždy z duše protivné, zvláště ta lidová, která se nejen hlásila ke křesťanství, ale se svými 6 - 8 % ještě ubírala ODS vládní posty, po nichž velmi toužil. Ale i tak ve stranické hierarchii utěšeně stoupal přes šéfa rozpočtového výboru, předsedu poslaneckého klubu až k postu ministra financí. Ten ovšem držel jen krátce. Ve druhé Topolánkově vládě mu ho vyfoukl jeho rival lidovec Miroslav Kalousek, stejně jako už dříve křeslo předsedy rozpočtového výboru. Nelze se divit, že vícekrát odstavený politik nebyl spokojen. Odtud a od nepřijetí Tlustého návrhů daňových reforem můžeme počítat dny jeho znechucení a vzpoury.

Dosti dlouho váhal, jak svou rebelii projevit, aby z ní vytěžil maximum. Ač vládní koalice v čele s ODS připravila zákon o vyrovnání s církvemi a Tlustý dlouho znal jeho znění, s útokem proti němu se vytasil až ve sněmovně - na nejviditelnějším politickém místě. Jako zkušený populista si vykalkuloval, že i kdyby přišel na příští kandidátce ODS o volitelné místo, mohly by ho do parlamentu vrátit preferenční hlasy proticírkevně orientovaných voličů. A náhle se stal nejnebezpečnějším rebelem v ODS. Do tria pro své krytí tentokrát získal kolegy Ranince a Schwippela, rovněž málo spokojené se svým postavením v ODS.

Svůj odpor proti zákonu o vyrovnání s církvemi Tlustý opřel o tvrdě populistickou hru s čísly. V textu rozeslaném médiím nejen napadl výši vyrovnání, ale v rozporu se zněním návrhu dokonce tvrdil, že zákon „neřeší téma odluky státu a církve“. Jako argumentem proti vládnímu návrhu postrašil referendem občanů, kteří by ve většinově ateistickém státě, podobně jako on sám, církvím nejraději nic nevrátili. Zručně do toho zapletl i své zhrzené vládní ambice, volbu prezidenta anevyřízené účty s lidovci. Podařilo se mu skutečně vyvolat - zvláště v levicově zaměřených médiích - vlnu protináboženské hysterie. Ale nejen to: vedle zablokování vládního návrhu zákona navodilo Tlustého trio (hlasováním s opozicí, a to i proti antidiskriminačnímu zákonu) stav ohrožení a reálného rozpadu vládní koalice. Kromě tří rebelů z ODS se vzbouřili i lidovci proti Julínkově privatizaci pojišťoven a fakultních nemocnic. Rozchod se svou koaliční Stranou zelených (s těžko vypočitatelnými následky) zvažují také poslankyně Zubová a Jakubková, hašteřící se s místopředsedkyní SZ Kateřinou Jacques.

Poprvé viditelně znejistělý premiér Topolánek podniká křečovité kroky k obnovení bezpečné těsné většiny ve sněmovně. Ať už jde o vstřícnost k návrhu tria na zřízení tzv. komise pro církevní restituce, o zmírnění a odklad zdravotnických reforem, o zvažovanou „výměnu radaru za církve“, nebo o obnovu poslušnosti Tlustého kamarádů vábničkou na získání nových funkcí ve sněmovně, vše zatím selhává. Premiér nevylučuje rozpad svého kabinetu do konce roku a kojí se nadějí na menšinovou vládu. Ale ani tato naděje nemusí být realistická, nepodaří-li se získat důvěru sněmovny, a to se za současného stavu rozhádanosti podařit nemůže.

Tlustý se může utěšovat svým někdejším předchůdcem v čele rozpočtového výboru Jozefem Wagnerem, který zrcadlově vypekl sociální demokracií, když předtím vydatně pomohl rozpočtovým představám ODS. Jenomže Tlustý dnes nemá Wagnerovu politickou sílu a už vůbec nedisponuje jeho chytristikou. Mýlí se i v odhadu své podpory ateistickými voliči ODS, protože většina protináboženských sršatců volí levicové strany. A třebaže se možná považuje za vítěze nad církvemi a za jediného pravověrného vykladače programu ODS, jeho skutečné názory, ideologie a politická praxe ho vracejí ke straně, z níž vyšel. Smyslem Tlustého války proti Topolánkovi je návrat na výsluní moci. Vybral si k tomu témata a metody bytostně vlastní komunistům. Nevadí mu, že tak likviduje práci a prestiž nejsilnější pravicové strany. Jeho boj o vlastní politickou budoucnost je hrou vabank. Velmi pravděpodobně prohraje a tím se jeho kariéra v poklidu završí. Kdyby naopak vyhrál, nezůstal by kámen na kameni v ODS a možná ani v současném demokratickém systému.

Vlastimil Tlustý v Otázkách Václava Moravce
Vlastimil Tlustý v Otázkách Václava Moravce
Více fotek
  • Vlastimil Tlustý v Otázkách Václava Moravce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/245/24450.jpg
  • Hřbitov autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/43/4264.jpg