Americká základna - kdo se v tom opravdu vyzná?

Ve středu kolem osmé hodiny ráno jsem poslouchal Český rozhlas a během deseti minut jsem slyšel nejdříve rozhovor s panem Stanislavem Kauckým z jednoho odborného vojenského časopisu, který na závěrečnou otázku, zdali podle jeho názoru radarová součást amerického raketového systému na našem území zvýší naši bezpečnost, odpověděl: „Jsem přesvědčen, že nikoliv, ale na podrobné vysvětlení tady zřejmě nemám dost prostoru“.

Moderátor, posedlý havlovským „prosím, stručně”, zajásal nad touto vstřícností a rychle rozhovor ukončil. – Za pár minut se ve zprávách ozval hlas nové ministryně obrany Vlasty Parkanové: "Jsem přesvědčena, že americká radarová stanice na našem území podstatně zvýší bezpečnost této země.” Odvysílána byla jen tato jediná věta. – Za další dvě minuty na téže stanici hovořil pan Jiří Schneider z blíže neurčeného Institutu bezpečnostních studií. K otázce ano či ne se přímo nevyjádřil, ale řekl, že letadla by se prostoru nad tím zařízením měla vyhýbat, televizi to však lidem v okolí rušit nebude.

Takže, jak vidno, každý pes, jiná ves. A to šlo o vyjádření tří zřejmě dost kompetentních osob, pakliže předpokládám, že do odborného časopisu píší odborníci, že ministryně obrany má snad alespoň nějaký cit pro rozpoznání vojenské pravdy či nepravdy a že Institut bezpečnostních studií, i když já osobně o něm nic nevím, si někdo – patrně stát – platí proto, aby odtud dostával odborné informace.

Ve chvíli, kdy jsem toto vše vyslechl, scházela se Bezpečnostní rada státu k jednání právě na toto téma a dříve, než odtud vzešlo komuniké, rekapituloval jsem si, co už jsem v té věci četl dříve. Třeba v úterním Právu připomněli výrok prezidenta Klause pro Süddeutsche Zeitung z května 2003: "Na základě naší historie jsme velmi citliví, když jde o cizí vojenské jednotky na našem území, takže ani dnes by asi něco podobného nebylo vítáno”. Naproti tomu předseda ČSSD Jiří Paroubek se teď vyjádřil v tom smyslu, že takové minizařízení řekněme o dvaceti vojácích by nikomu nemuselo vadit. Jenže pak vyšlo najevo, že to zařízeníčko by bylo zvíci šestipatrového baráku s asi desateronásobnou posádkou než uvedl pan Paroubek. Takže z toho předseda lidovců Jiří Čunek a s ním i mnozí další vyvodili možný materiální prospěch místního obyvatelstva.

Jiný lidovec Cyril Svoboda se naopak přichýlil idealismu vpravdě historickému. Podle něho pro zřízení americké základny mluví zejména to, že Spojené státy americké nás v minulém století třikrát zachránily. Podle něho zřejmě platí pomyslný slogan "Wilson, Roosevelt, Reagan, Bush – chrání nás jak jeden muž”. I když historie byla trochu složitější, řídil se tímto heslem zřejmě i Václav Havel, když v předposlední den svého prezidentství spolu s osmi dalšími evropskými čelnými státníky nadšeně podpořil americký sólový úder proti Iráku. Dnes má Václav Havel možnost přímo na místě samém pozorovat, jaké následky tato událost z roku 2003 v Americe způsobila.

Měli bychom proto mít na paměti, že i dnešní zřizování protiraketových základen v Evropě je ze strany Spojených států podobně unilaterální – bez přímé účasti NATO a Evropské unie, což u nás vládní Strana zelených považuje za nepřekonatelnou překážku. K tomu místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexander Vondra říká: "NATO uznává potřebnost takového systému, ale nedospělo ke koncenzu.”

Takže uznává či neuznává, když se členské státy neshodly? Zde bychom měli slyšet vyjádření někoho odpovědného z této organizace, o jejíž přízeň jsme se v devadesátých letech tolik ucházeli.

A hle, odpověď nacházíme na čtvrté straně středečního Práva od mluvčího NATO Jamese Appathuraie. Na otázku, zdali v tomto směru existuje dohoda nebo porozumění mezi NATO a Washingtonem, čteme tuto pozoruhodnou odpověd: „Je to čistě otázkou dvoustranného uspořádání mezi USA a evropskými zeměmi. NATO se v tom neangažuje, ani v žádném ujednání do budoucna.” – Nicméně následující den uveřejňuje Právo vyjádření českého velvyslance u NATO Štefana Füleho, že naše konzultace o spolupráci s USA v této záležitosti je kompatibilní s úvahami vedení NATO. Vzápětí se však opakuje, že otázka koncenzu všech členů ještě ani nebyla nastolena.

Rozporů je tedy tolik, že je pak jistou úlevou číst rozhodnutí naší Bezpečnostní rady státu, že o věci zatím budeme pouze jednat a s konečným rozhodnutím aspoň rok počkáme. Jen trochu zneklidňuje poznámka Václava Klause, že se v této věci má zahájit jakýsi politický proces uvnitř České republiky. Snad probůh ne proto, abychom byli našimi prozíravými politiky či emisary Bushovy administrativy zpracováváni k nějakému referendu. Nedovedu si představit, jak by mohlo v té změti názorů dopadnout, navíc v zemi, kde nedávno byla ze dne na den korigována potřeba tanků ze tří set na třicet. Mám-li právo vyslovit svůj vlastní názor, tak já bych se raději jako klíště držel NATA a Evropské unie, neboť to jsou opravdu naši jediní smluvní spojenci, kde přece jen nerozhodují poněkud excentričtí jednotlivci, ale odpovědní a kontrolovaní zástupci všech a ne pouze dvou členských států.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Protest proti radaru
Protest proti radaru
Více fotek
  • Protest proti radaru autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/121/12062.jpg
  • Vojenský areál Brdy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/9/900.jpg