Drzost extremismu stoupá

Některé časopisy dnes otiskly reklamu na Volvo. Automobily \"propaguje\" odulý Rom se zlatým řetězem a vyvaleným pupkem s tím, že \"Volvo, nic pro mě, zlato\". Nehorázná rasistická výsměšná reklama na luxusní, drahé a prestižní automobily. Jako že jsou jen pro bílou elitu, nejspíš to má znamenat. Volva jsou auta pro bohaté a náročné, auta, která mají svou image a vyvážejí se ze Švédska do celého světa. Jako stále ještě součást koncernu Ford. A tak si tak představuju, jak by taková reklama zabrala právě v USA. Takový nějaký tlustý, oválený černoch, lépe spíš negr, by podobná slova pronášel na stránkách amerických magazínů. Výsledek? Nejspíš pouliční demonstrace, násilnosti a totální devastace této značky.

A u nás? V zemi, kde místopředseda vlády a po něm i řada dalších odvážných mydlí Romy natvrdo v médiích a nic se neděje? Kde naopak popularita podobných statečných stoupá? Ve společnosti, která už skousne všechno a v rámci dřevního vzteku hledá ještě horší spoluobčany, které je potřeba přece namydlit? Naprosto chápu rozhořčení většinové společnosti nad nepřizpůsobivostí romského etnika. Nad jejich vybydlovacím způsobem života, nechutí k práci, podivným vzezřením a dalšími excesy. Jen nechápu, proč jde o paušalizaci. Jsou přece spousty slušných Romů, kteří se zoufale snaží uniknout z těchto schémat. Překonávají trvalou šikanu, o které, když postihne někoho „bílého“, se píše všude. Jsou celoživotně diskriminováni, zesměšňováni, terorizováni na tzv. uliční úrovni. Ale co s tím, když se z toho stává norma, státní politika, vítané zpestření reklam?

Vraťme se znovu do Spojených států. Ještě v šedesátých letech v tomto případě opravdu minulého století směli třeba Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, Billie Holiday nebo Ray Charles bílým pěkně zpívat v honosných koncertních sálech a restauracích. Kde ovšem sami nemohli jíst, kam směli jen zadním vchodem a separátním autobusem. Pak nastal čas pozitivní diskriminace, nebylo dovoleno používat hanlivých označení negr (ale také třeba indián, eskymák) a ta musela nahradit poněkud šroubovaná ale politicky korektní označení Afroameričan, Etnický Američan, Inuit. Směšné? Určitě míň, než hloupá reklama na drahé auto. A výsledek přišel – jeden z kandidátů na prezidenta s reálnou šancí na zvolení je napůl Afričan.