Čeština před kamerou (58): Má Čunek průšvih jako národní socialista Karel Šviha?

Možná ano, ale tentokrát kvůli němu totiž nebude muset určitě na policii, a ani se nebude muset seznamovat se spisem. Čeština se obohatila o některá další slova. Vesměs mají společnou kombinaci dvou hlásek/písmen č + u a jde např. o čuntejner, vyčunkovat, čunkofleky. U jména čuntejner je paralela ke slovu kontejner jasná. Význam tohoto nového slova pak také z původního vychází.

Čuntejnery jsou bytové jednotky, které použil tehdejší vsetínský starosta Jiří Čunek k vystěhování problematických Romů. Se slovesem vyčunkovat už je to složitější. To může totiž označovat jak nějaký šibalský postup z něčeho se šikovně vyvléci nebo vykroutit, nebo i samotné vystěhování Romů. A tady nastává problém: přijde-li do češtiny nové slovo, které je hned od začátku spojováno s vícero významy, má to složitější. Lidé mu totiž nerozumějí, protože si ho každý spojuje právě s jiným významem, a někdo třeba vůbec s žádným. A pak nám zůstávají ty čunkofleky - tady jde jen stěží se dohadovat, co tohle slovo má označovat. A to samozřejmě taky není dobře. Zřejmě něco nevábného, jenže pro Čunkovy početné stoupence to naopak může označovat ty nejlepší a nejkvalitnější fleky na světě - ty opravdové od maminky.

Těmhle slovům říkáme okazionalizmy (příležitostná slova), a všechna tři zde uvedená podle mě nemají šanci na delší život v češtině. Jejich hendikepem je jejich nejednoznačnost. Nadto spojení č + u v češtině signalizuje vždycky, že jde o slovo expresivní (čumět) nebo vulgární (příklady dle libosti, ale asi jich zas tolik nebude).

Čeština je jazyk, který je k těmhle hrám přímo stvořen. A to hlavně tím, že odvozuje, příp. skloňuje. Češi jsou pak v tomhle hodně hraví - baví nás prožívat náš jazyk a nenechávat ho na pokoji. Navíc nás pak může těšit, že jsme vymysleli neologizmus - o to se novináři někdy pokoušejí, a většinou jsou právě tyhle jejich snahy zaznamenatelné ve spojení s nějakými aférami. Pro pojmenování určitých skutečností jsme teď vytvořili nová slova. Na internetu jsem dokonce narazil i na jméno Čunkovy oponentky, avšak místo Kamila Stehlíková tam bylo Čamila. Nejde ale o nic nového. Vzpomeňte třeba na baudyšárnu, špidlizmus - originální a popisná slova výstižně, stručně a snad i jednoznačně popisující nějakou skutečnost. Dávno však upadla v zapomnění. Kdo to mohl tehdy tušit? Snad jen nositel několika Bludných balvanů, neomylný astrolog a exministr Baudyš.

Slovo, které češtině dala politika, ale máme. Je to slovo průšvih. Národní listy 4. 3. 1914 přinesly zprávu o tom, že předseda klubu českých národněsociálních poslanců Karel Šviha je policejní donašeč. Aféra jako hrom, srovnatelná s prokázaným konfidenstvím Karla Sabiny. Dvanácti hlasy tehdy Švihu uznali vinným. Dva roky poté vystoupil na jeho obhajobu T. G. Masaryk, který dokázal, že Šviha dodával jen materiály pro následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este. Ten mu ale, jako známý škudlil, střádal a skrblík za ně místo ze svého platil z pokladny pražského policejního ředitelství - a právě tahle „historická nepřesnost“ Švihovi zlomila vaz. Na arcivévodu byl pár dnů po Masarykově obhajobě spáchán atentát a začala 1. světová válka. Na aféru si arci že už nikdo ani nevzpomněl. Šviha zemřel v roce 1937, slovo průšvih žije v jazyce dál. Tak snad alespoň tímto nějaká omluva, pane Šviho.

Vydáno pod