Přesnost je zdvořilostí králů…

… zní prastarý axiom. Nebo přesnost lze nahradit dochvilností. Sluší se jednoduše, aby ten, kdož má veškerou moc a na něhož se nevztahují pravidla, dával nějak najevo svoji úctu k partnerům. Ti jsou sice nepomazaní a méně vznešení, ale ať už kníže nebo řemeslník či pohunek od volů, zaslouží si, aby jim korunovaná hlava dala najevo, že něco znamenají. A že přijít na setkání s nimi pozdě bylo by od panovníka nezdvořilé.

Není jenom toto úsloví. Najdeme podobných pravidel mnoho. Kupříkladu: loajalita by měla být ctí šéfů. Neboť, co musí vůdce, náčelník, frontman vyžadovat od svého týmu především?  Přece vzájemnou loajalitu. A kdo z mančaftu tuto zásadu nectí, bývá vykopnut. Protože společenství bez loajality je vratké. A dříve či později se ukáže být nefunkčním.Právě  proto  by hlava každého kolektivu měla považovat svoji loajalitu vůči mužstvu (ženstvu), které vede, za svou povinnost cti. Byť uvnitř může být kritika vůči jednotlivým členům party sebetvrdší a rozdané pokuty a tresty víc než brutální, navenek držíme spolu přátelé, že?  A nejvíc loajální jsem já, velitel! Osobnost v čele, která toto pravidlo nectí, nemá dostatek vnitřní síly, aby si zasloužila právo vést.

Tak se nyní odhalil faktický šéf českého fotbalu místopředseda svazu Vlastimil Košťál v okamžiku, kdy mu přišlo tlusté do tenkých, nedodržel mužnou čest loajality a více méně všechno svedl na brankáře Petra Čecha. Košťál se tvářil být loajálním v časech, kdy přikrýval maléry, které jeho hejno provádělo. Ovšem ve chvíli, kdy jeho hráči loajalitu skutečně potřebovali, a kdy ji měl dát najevo až do hrdel a statků, zachoval se jako malý kluk, který se natřásá jako vůdce smečky a potom, je-li tlupa v úzkých, ukáže na souseda a brečavě prohlásí: „To ne já! To on!“

Stav české kopané není asi nejlepší. Říkají to mnozí zasvěcení. Mnohdy mi ovšem připadalo, že si berou Vlastimila Košťála jako viníka všeho. Jako by se za něj někteří i schovávali. Jako by čekali na sebemenší neúspěch, aby mohli fotbalového místopředsedu kritizovat. Někdy mi to připadalo až nefér. Měl jsem pocit přílišné snadnosti při hledání pachatele všech zločinů, které byly v českém pojetí hry v míč kopaný spáchány. Napadalo mě: „To by ten Košťál musel být velký dareba, kdyby dokázal zavinit docela všechno!“

Ovšem po té, co se tak otevřeně projevila jeho naprostá neschopnost loajality k týmu, tolik povinné pro skutečného vůdce, mnohé pochybnosti zmizely. Vlastimil Košťál selhal veřejně a hořce. V okamžiku, kdy měl dokázat, že je skutečně onen frontman. Bojovník, který za své mužstvo umírá v okamžiku, kdy se jeho spolubojovníci dostali do úzkých. Ovšem: zdali je vůbec před tím vnímal jako spolubojovníky. Jestli to všechno nebyla jenom jeho sólová hra.

Vlastimil Koštál
Vlastimil Koštál