Čeština před kamerou (45): Hlášky do pojišťovny

Čeština je jazyk vtipný, a platí-li, že Češi mají smysl pro humor a ironii, pak kombinací vtipného jazyka a uživatele dostaneme smíchu habaděj. Laskavý čtenář Češtiny před kamerou promine, dnes nevytvořím nic originálního. Rozhodl jsem se, že vám napíšu nejkurióznější hlášení, se kterými se musely vypořádat české pojišťovny, a poprosím vás, abyste mi tuto sbírku kdyžtak pomohli rozšířit.

Při odbočování jsem viděla, že tam ten pán stojí, a myslela jsem, že uhne. Byla tma a mě nenapadlo, že ten pán je strom. Já to tam neznala a byla jsem tam poprvně.

Odbržděný automobil jsem chtěl zabrzdit, ale už jsem ho nestihl doběhnout. On jel z kopce dolů a nedal ani přednost v jízdě. Mrzelo mě to hned, jak jsem viděl, kam jede.

Oba jsme měli zelenou. Já odbočoval vlevo a tady pán pokračoval rovně. Pak mě hned trefil.

Telefonní sloup se rychle přibližoval. Snažila jsem se mu vyhnout, ale vtom do mě zničehonic narazil.

Manžel mi říkal, že to tam je namrzlý a ať pro ty rohlíky dojdu. Neposlechla jsem ho, a jela jsem. Netušila jsem, že to neubrzdím a cestou porazím i ty, co tam ty rohlíky právě přivezli. Ještě byli teplí. (Pozn. tady se kříží gramatika s významem. Řidička zřejmě měla napsat Byly teplý/é - ty rohlíky.)

Ten chodec do mého vozu prvně narazil a pak mi ještě skočil pod auto.

Zastavil jsem na krajnici, podíval jsem se na svoji tchyni, byla to ona, a byl jsem v příkopu. Nestalo se jí nic. Ona ví, kam se postavit, nebo kdy přijít.

Jel jsem a napomínal vzadu kluka, aby neřval. Vtom do mě vrazilo stojící auto.

Ukazoval jsem jí, že může jít, že ji pouštím. Nemohl jsem vědět, že fakt půjde. Udělala krok do silnice akorát, když jsem se rozjel. Neměla mě poslouchat. Měla hezký nohy. Teď má jednu zlomenou. Příště si dá určitě pozor.

Policistům jsem řekl, že mi nic není, že to bude vpořádku. Pak si ještě pamatuju, že se mě jeden z nich ptal, proč mi teče krev. Pak jsem se probudil až na áru. Domů se mi nechtělo.

Říkal mi, že tři piva jsou lepší než panák slivovice. Tak se nezlobte, já už si dám příště radši tu slivovici. (Hláška policejní hlídce).

Ten vožralej se potácel po celý silnici. Než jsem ho srazila, musela jsem několikrát strhnout volant.

Při přejíždění přes přechod jsem zachytil toho pána. On šel poslední a já myslel, že to stihne. Nestihl. Kvůli křiku kolemjdoucích jsem však zastavil, takže se pán mohl pustit mého vozu. Podotýkám k celé věci, že mi poškodil nárazník.

petr.vybiral@ceskatelevize.cz

Vydáno pod