Latinské oči Filipa Kandy: Kuba první rok bez Castra

Naposledy se ukázal na veřejnosti už víc než před rokem - 26. července 2006. Bylo to během jeho projevu u příležitosti 53. výročí zahájení kubánské revoluce. Zdál se dobře naladěn a dokonce žertoval: "K radosti našich severních sousedů nehodlám vládnout až do 100 let,“ řekl tehdy. Ještě téhož dne, později večer, se u něj projevily první komplikace zažívacího traktu. Další den se prokázalo krvácení do střev a Fidel Castro podstoupil urgentní operaci. 31. července se Kubánci dozvěděli od jeho tajemníka, že Fidel Castro ze zdravotních důvodů předává dočasně veškerou moc svému bratrovi a veliteli vojenských sil Raúlu Castrovi. Doteď se k moci nevrátil, a i když se pravděpodobně jeho zdravotní stav výrazně zlepšil, nikdo si netroufne říct, kdy by se do nejvyššího úřadu mohl vrátit.

Disident v tropech - těžká úloha

Co se vlastně na Kubě za ten rok bez Castra změnilo? A změnilo se vůbec něco? A lze vůbec mluvit o roku bez Castra? Nebo by spíš bylo vhodnější říct: rok s Castrem v pozadí? Podle všeho je totiž Castro se svým bratrem a dalšími vlivnými lidmi režimu nadále v úzkém kontaktu. Je víc než zřejmé, že i dnes, cokoli se na ostrově stane, děje se s jeho souhlasem. Raúl Castro převzal řízení každodenních událostí, celkový směr ale nadále udává jeho starší bratr.

Loňské předání moci mezi bratry Castrovými vítal především kubánský exil v Miami bouřlivými oslavami. Myslím však, že všichni, kdo jsme Kubu za ten poslední rok navštívili, můžeme potvrdit, že Kubánci dosud žádné změny nepocítili. Odchod Fidela Castra do ústraní se nijak neprojevil v jejich každodenním životě, ekonomické situaci a už vůbec ne v jejich možnostech svobodného projevu a jednání. Země funguje stále stejně. Nedošlo k žádným protestům, povstáním ani k bojům o moc. Režim je nadále velice pevný a opírá se o svoji vybudovanou mocenskou hierarchii. Pozice a síla domácí opozice a disidentských kruhů jsou nadále mizivé. Větší část kubánské veřejnosti ani představitele domácí opozice pořádně nezná. Jsou to lidé mnohem známější v zahraničí než doma.

Kromě propracovaného státního represivního aparátu k tomu dále přispívá skutečnost, že být disidentem v tropech je nesmírně obtížné: na Kubě totiž každý den svítí slunce, je teplo, lidé jsou i přes strádání veselí, humorní, všude kolem je slyšet hudba, tropický tanec a krásné ženy jsou všudypřítomné. Jak potom lze přimět lidi k odporu, když se nedostavují silné deprese, jakými trpěli třeba lidé za totality v Česku, a ani životní potřeby na ostrově zdaleka nejsou tak nákladné, jak je známe z naší země? Na Kubě žijí ještě i dnes lidé s oficiálním příjmem pod 10 eur (280Kč). Mohl by někdo za stejné peníze jinde ve světě jíst (byť velmi málo), bydlet, jezdit sockou (městskou dopravou), chodit k lékaři a mít děti ve škole?

Neviditelná přeměna

Ovšem i přesto, že na Kubě během roku bez Castra žádná změna vidět není, děje se. Přeměna je zatím neviditelná. Už kubánský národní hrdina José Martí, kterým se s oblibou zaštiťuje jak Castrův režim, tak opozice a exil, říkal: „V politice to skutečné je to, co není vidět.” A v kubánské společnosti už totiž přeměna dávno začala.

Minulý týden, 26. července, právě znovu na výročí zahájení kubánské revoluce, vystoupil Raúl Castro s klíčovým projevem. Přiznal v něm, že ekonomická situace obyvatel země je tíživá, a poprvé od „dočasného” převzetí moci mluvil o potřebě změn. "V zájmu záchrany revoluce přijmeme strukturální a konceptuální změny,” řekl a zároveň upozornil, že nelze očekávat rychlé zlepšení situace, že změny budou dobře promyšlené a postupné, aby nevedly k sociálním konfliktům a neopakovaly se chyby z minulosti.

V minulých měsících také Raúl Castro dosadil na důležité posty několik svých velmi blízkých lidí. Mezi nimi dostává velký prostor třeba Carlos Lage Codorniú, předseda Federace univerzitních studentů a syn viceprezidenta Carlose Lageho, autora některých hospodářských reforem z první půlky 90-tých let. Carlos Lage Codorniú například mluví o "potřebě nového promyšlení hospodářského modelu včetně nového pojetí vlastnictví uvnitř socialismu” a z čínského hospodářského modelu například vychvaluje koncept, podle kterého stát kontroluje strategické sektory a jiné přenechává drobným soukromníkům.

Žádné zásadní změny režimu v nejbližší době čekat nelze, přesto jeho úpravy a drobné reformy by se podle všeho mohly blížit. Pokud se nestane něco závažnějšího dřív, napoví parlamentní volby počátkem příštího roku. Samozřejmě, jde o volby kubánské, tedy nikoli svobodné, lidé budou pouze potvrzovat navržené, prověřené a osvědčené kandidáty. Ovšem z voleb vzniklí poslanci budou krátce poté volit také předsedu Rady státu a ministrů, tedy jednu z hlavních funkcí, kterou vždy držel a až dosud – i navzdory svému zdravotnímu stavu - drží Fidel Castro. Raúla totiž na Kubě nikdo za prezidenta ani předsedu Rady státu neoznačuje. Bude jím Fidel znovu? Anebo už oficiálně Raúl? Anebo někdo třetí, mladší?

Fidel a Raúl Castro
Fidel a Raúl Castro
Více fotek
  • Fidel a Raúl Castro autor: Č2T4, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/91/9036.jpg
  • Raúl Castro autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/91/9039.jpg