Latinské oči Filipa Kandy: Rekordní Copa América

Góly jsou kořením fotbalu a právě skončené fotbalové Mistrovství Ameriky (Copa América 2007) bylo obzvlášť pikantní. Nejen kvůli rekordnímu počtu gólů, ale také pro jejich krásu – tolik typickou pro hravý fotbal Jižní Ameriky. Po loňském - příliš taktizujícím, kalkulujícím a obranném Mistrovství světa v Německu se tak fotbaloví fanoušci zase měli z čeho těšit. Ovšem ti čeští už tolik ne. Žádný český televizní kanál přímé přenosy zápasů atraktivního turnaje nepřenášel. Doufejme, že k takové chybě došlo naposledy.

86 gólů – 3, 31 na zápas!

Copa América 2007 se zapíše do dějin jako první mistrovství Ameriky hrané ve Venezuele a pak hlavně jako turnaj s nejvyšším průměrem vstřelených branek v celé historii této soutěže! Ve dvaceti šesti utkáních padlo 86 gólů – to je 3,31 na zápas! Pamatujete si ještě, jaký byl průměr vstřelených branek na zápas loni na MS v Německu? 2,30! A na MS 1990 v Itálii dokonce jen 2,21! Možná dnes Jihoameričané nehrají fotbal nejefektivnější (loni v Německu se například žádný jihoamerický tým nedostal dál než do čtvrtfinále), ale rozhodně hrají fotbal nejpohlednější. Nejhravější a nejkrásnější. V neděli zakončená Copa América 2007 je toho důkazem. A znovu stejný povzdech: Jaká škoda, že u toho nemohl být český divák! (tedy kromě těch pár jedinců, kteří si často i dlouho po půlnoci museli vyhledat nějaký zahraniční televizní kanál na satelitu). Na góly se ale přesto mohli podívat ve sportovních zpravodajských sestřizích. A tak si myslím, že kdekdo mi může dát za pravdu, že zvlášť některé góly Lionela Messiho, Robinha, Pabla Garcíi, Nery Castilla, Humberta Suaza či Julia Baptisty byly neskutečně úžasné. Ve Venezuele zaznělo mezi sportovními komentátory i veřejností také jméno Antonína Panenky. To když v penaltovém rozstřelu během semifinále mezi Brazílií a Uruguayí, Uruguayec Sebastián Areu vsítil gól právě v „panenkovském stylu“. Ani to ale světlemodrým k vítězství nestačilo. Do finále postoupili Brazilci.

Chuť útočit

Jihoamerické týmy předvedly ve Venezuele znovu chuť útočit, hrát pro diváky a dávat góly. Ze 26 utkání pouze 2 skončila bezbrankovou remízou. Naopak v tolika jiných případech se projevila chuť týmů otevřít hru a vrhnout se do útoku. Už v úvodních skupinách vítězné mužstvo často vstřelilo 3, 4 nebo i 5 gólů. I když často výrazný výsledek neodrážel skutečný poměr sil na hřišti. Stávalo se, že tým, který prohrával o gól, otevřel hru, a pak při své smůle či nemohoucnosti zakončit, inkasoval. A pak při hře vabank znovu. Mimořádně zajímavé a na góly bohaté byly zápasy čtvrtfinále. Všechny skončily vysokými výhrami s rozdílem minimálně 3 branek! (4:1, 6:1, 6:0 a 4:0). O kolik jiná bývají play off utkání v Evropě. Nejčastějším scénářem je neslaná nemastná hra při zdi, bezbranková remíza, pak prodloužení a obranná hra na penalty. I finále Copy América skončilo velkou výhrou: Brazílie – Argentina 3:0. Vyhrál ten lepší. I když je třeba podtrhnout, že Argentina po celý turnaj hrála krásný fotbal a finále jí prostě nevyšlo. Brazílie si po loňském MS v Německu spravila chuť a zvedla sebevědomí. Jaký fotbal se prosadí při příštím měření sil Evropy a Jižní Ameriky, ukáže až za 3 roky MS v Jihoafrické republice. Je dost možné, že to bude ten efektivní evropský. Kéž by ale Jihoameričané pod tlakem okolností neustoupili ze svého stylu a hráli dál o „jogo bonito“ (brazilský výraz pro pohledný hravý fotbal). Vždyť přece fotbal by měl být hlavně pro diváky, aby neztratil svůj punc sportu, který nejvíc strhává masy a uvádí je do varu.

Ronaldinho
Ronaldinho