Včera jsem ze studia provázel na ČT2 tříhodinový slavnostní koncert k 50. výročí Evropské unie. Koncert evropských popových hvězd. Tedy spíš hvězd frankofonního světa s mírným doplňkem dalších reprezentantů EU. Bez naší účasti. Ale jakoby tam duch českého popu byl neodbytně přítomen. Defilovala známá, méně známá i prakticky neznámá nám jména. Od Scorpions nebo Kim Wilde přes Nanu Mouskuri až po třeba krásnou Francouzsku Nadyiu. Nebo Helmuta Lottiho, kterého moderátoři označili za nejlepší belgický exportní artikl. Kam ho vyvážejí, nevím. Ale pokud ho někde kupují, je zmar evropského vkusu evidentní.
Ucho Svobody v Bruselu slavilo výročí EU
Všichni navíc vystoupili na nepokrytý playback. Ono to jistě jinak nešlo, pauzy mezi vystupujícími byly příliš krátké na přestavbu. Žádné reklamní pauzy jako třeba na ceremoniálu Grammy nebyly. A do celkového příšerna spolehlivě zapadli i moderátoři, zřejmě belgické hvězdy. Vršily klišé, jako vtipy stylu v lóži sedí král, na pódiu Romský král (Gipsy Kings vers. belgická královská rodina). A nebo nejapnosti typu, tuhle písničku jste spolu tady zpívali poprvé, bez zkoušky? No, to jste mistři! Přičemž, jak už řečeno, šlo o playback.
Právě sterilita, chtěná srdečnost a bezprostřednost retardovaly celou akci nejvíc. Často mívám pocit, že nic horšího, než je tuzemský pop, snad v hudbě ani být nemůže, že české estrády jsou nejhorší na světě. Tento koncert, který navštívilo prý 60 000 diváků a v přímém přenosu sledovalo na 50 milionů dalších, mě usvědčil z přílišného pesimismu. Každá evropská země má evidentně své Machálkové, Dashy, Absolonové, své Rychlé, Hrony a Gondíky nebo jak se všichni jmenují. I když musím poznamenat, že ty evropské zpěvačky jsou aspoň bez nadsázky krásné.
Kdyby podobný večer do sítě Eurovize nabídla Česká televize, setkala by se nesporně s drtivou reakcí domácí kritiky. Můžeme tedy být alespoň v tomto bodu klidní, marasmus je celoevropský. Běžný pop je prostě neinvenční, kolovrátková, sladká, bezzubá a načinčaná hrůza, kterou vydržet lze jen s velkým sebezapřením. Věřte mi, já to pracovně zažil. A ještě jedno pozitivum - už v přenosu jsem říkal, že v takové skladbě hvězd má náš Kabát na Eurosongu daleko větší šance aspoň neudělat ostudu, než jsme si mysleli.