Vítězství naděje nad realitou

Byl jsem týden na horách. Na předplacené dovolené v Jizerských. Hrůza, samozřejmě. Postupně jsme zkoušeli lyžovat na Špičáku, v Harrachově, na malých sjezdovkách v okolí Tanvaldu i na Ještědu. V prvním případě, ještě s bláhovou nadějí, že když prodávají permanentky, musí se dát lyžovat, jsme zaplatili 500 Kč za sjezd na nepředvídatelné kombinaci ledovky, navršeného neupraveného technického sněhu, bláta a břečky. Když jsem se s přílišným optimismem pokoušel sjednat cosi jako dodatečnou slevu, sdělila mi usměvavá dívka za pevným sklem, že ostatní jsou spokojení. Jako že jsem idiot, jinými slovy. Měla vlastně pravdu.

Poučeni jsme napříště kupovali nejprve jednu jízdu na zkoušku. Umožnilo nám to najít ucházející loučku, která sice také nabízela ponejvíc břečku s nenadálými úseky hliněného podloží bez zbytečného nánosu sněhu, ale která se přece jen nějak dala sjet a navíc tam bylo levno. Když už tam jste, chcete si prostě zalyžovat.

Ale úplně nejlepší je tam nebýt. Poslední pokus na Ještědu nám ukázal, že prostě není šance. Nejvíc mě pak pobavil Radiožurnál, teď v pátek při zpáteční cestě autem do Prahy. Podmínky k lyžování jsou prý v Jizerských horách dobré, klidně přijeďte, pravila zpráva redaktora. Asi nejen Čunek je úplatný, říkáte si. A tak aspoň mně dovolte, abych vás varoval: letos na hory nejezděte. Počkejte na příhodnější zimu. Jinak je to vítězství naděje nad realitou, vykoupené dlouhým omýváním lyží, bot a oděvů od bahna, minimálně.

V této souvislosti mě pobavil další rozhovor na stejné stanici včera večer. S nějakým střešním činitelem vlekařů, kteří žádají o dotace od státu. Jakože na proinvestované peníze za lepší vleky a další infrastrukturu. Jinak se totiž prý musíme bát toho, že střediska zakoupí zahraniční kapitál a bude po levné dovolené. Dosti komické, uvědomíme-li si, co tzv. cizí kapitál téhle zemi v řadě ostatních odvětví přinesl. Každý podnikatel, vystavený konkurenci, může zdražovat jen do výše dané poptávky. A je tedy velmi pravděpodobné, že např. tuto zimu by prodávali ti zkušení permanentky za hodně snížené ceny. Aby vůbec někdo přišel. Podle hesla: letos podvedu já tebe, příště už nepřijedeš. Každé podnikání je prostě věcí rizika. Ti podnikatelé jistě nenakoupili novou infrastrukturu proto, aby potěšili domácí obyvatelstvo. Chtěli prostě vydělat a ono to letos nevyšlo. Tak snad příště.

A k tomu ještě dodejme, že výraznou a stále se zvětšující část lyžařů na našich horách tvoří cizinci - Enderáci, Poláci a Holanďané především. Kteří sem jezdí za relativně levným lyžováním a především ubytováním a jídlem. Bez ohledu na to, že nízká cena je vykoupena zpravidla nízkou kvalitou.

Recept: řekl bych, že je lepší jet na třeba kratší čas do Rakouska, Itálie či Francie než na týden k nám, na naše krátké hory.

A závěrem dovolte příspěvek do diskuse o možném zákazu kouření na veřejných místech. Téměř dvě třetiny obyvatel nekouří a už dlouhá léta se nechávají šikanovat od té kouřící menšiny. Dýchají jejich kouř, smrdí z jejich cigaret, dusí se kvůli nim v hospodách, kavárnách a já nevím kde ještě. V demokracii platí vždycky to, co chce většina. A ta chce, aby se nekouřilo. Tak na co se čeká? A debilní, promiňte ten výraz, argumentace, že příště nám zakážou jíst bůček, na tom nic nemění. Bůčkem nebo hamburgery bych nechal se klidně každého přejídat kdekoliv - třeba na ulici, v hospodě nebo v letadle. Ono to tak taky je. O negativním vlivu pasivního přihlížení takovému obžerství jsem totiž ještě neslyšel.

Lyžařské středisko
Lyžařské středisko