Latinské oči Filipa Kandy: Ingrid je konečně doma (ve Francii), co ti další?

Už týden je na svobodě po víc než šestiletém zajetí kolumbijsko-francouzská politička Ingrid Betancourt. Byla nejznámějším rukojmím na světě, symbolem utrpení obětí únosů v Kolumbii. Její osvobození v mimořádně úspěšné vojensko-špionážní operaci bylo další významnou ranou nejsilnější guerrille v Latinské Americe. Jen od počátku roku FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) přišly o 3 své hlavní velitele (včetně zakladatele organizace Manuela Marulandy), a teď také o svůj největší trumf mezi rukojmími.

Radost bude úplná, až budou na svobodě všichni

V zajetí dál zůstává 25 prominentních rukojmích. Celkový počet rukojmích v moci FARC se odhaduje přibližně na 700. Jak se v těch číslech tedy správně orientovat? Proč se na vysvobození některých rukojmích vynakládá takové úsilí a o jiných se mlčí?

I když nemám rád škatulkování, pro lepší vysvětlení ho teď použijme. V Kolumbii lze rozlišit únosy do dvou hlavních kategorií: únosy ekonomické a únosy politické. K těm ekonomickým dochází mnohem častěji a většinou trvají kratší dobu (nejčastěji jde o měsíce). Guerrilla ustaví kontakt s rodinou zadrženého a požaduje vysoké finanční výkupné. Rodina ho většinou za kratší či delší dobu a s nejrůznější pomocí sežene, zaplatí a rukojmí se dostane na svobodu. Výkupné z těchto únosů je vedle příjmů z narkoobchodu hlavním zdrojem prostředků FARC. Počet takových „ekonomických“ rukojmích zadržovaných v současnosti v Kolumbii se odhaduje asi na 700. Přesné číslo není známo, protože vysoké procento případů rodiny ze strachu ani nenahlašují úřadům a snaží se samy vyjednávat propuštění.

Politických únosů je naopak mnohem méně. Politická rukojmí zadržují FARC kvůli svým politickým požadavkům. Ty nehodlají propustit za výkupné, za jejich propuštění požadují například osvobození stovek svých vězněných spolubojovníků. V současnosti je takových politických rukojmích 25 (22 vojáků a policistů, a 3 civilisti). Ještě nedávno bylo toto číslo víc než dvojnásobné. V loňském roce ale povstalci FARC 11 zadržovaných radních z města Cali, unesených v roce 2002, zastřelili. Letos pak po vyjednávání venezuelského prezidenta Cháveze, povstalci FARC 6 rukojmích (převážně politiků, poslanců a také nejbližší spolupracovnici Ingrid B.) propustili. A minulý týden kolumbijská armáda 15 rukojmích (včetně Ingrid B. a tří Američanů) vysvobodila.

Teď se ale mnozí ptají: Co se po vysvobození Ingrid Betancourt a dalších 14 rukojmích stane s těmi, kteří nadále přežívají v zajetí? Jejich rodiny mají už teď strach, že guerrilla proti nim přijme krutá odvetná opatření. Že je budou držet ještě drastičtějším způsobem než dosud, třeba připoutané ke stromům a v horších podmínkách. Že guerrilla bude ještě odmítavější k případným vyjednáváním o jejich propuštění. Že by je případně mohla i zabít. Někteří z nich přežívají v zajetí až 10 let! Po vlně propouštění a vysvobozování teď může ta další být mnohem a mnohem vzdálenější a komplikovanější. Situace pro rodiny zbylých rukojmích teď je podle všeho ještě horší než byla třeba loni.

Nabízejí se i optimističtější scénáře, například ten, že si FARC uvědomí, do jak velké izolace se dostaly, a ustoupí. Moje zkušenosti s prostředím ale tomuto scénáři příliš šancí nedávají.

Naopak, nabízí se další otázka: Po osvobození Ingrid a 3 Američanů, zachová si mezinárodní společenství svůj zájem a tlak na dosažení vysvobození všech dalších rukojmích? Sama Ingrid sice hned po svém propuštění slibuje, že bude usilovat do vyčerpání o osvobození všech zbývajících rukojmích. Bude to ale stačit? Sama se zatím z bezpečnostních důvodů ani nehodlá vrátit do Kolumbie a zůstává v Paříži.

Bez FARC by nebyl Uribe

Svět uchvátila především svojí pevností, klidem a odvahou. Ingrid prožila přes 6 let v zajetí, přesto v uplynulém týdnu působila v četných rozhovorech a vystoupeních velmi vyrovnaně. Jako by se vrátila třeba jen z nějaké cesty. Několik měsíců svého únosu přitom prožila přivázaná ke stromu (bylo to v době po jejím neúspěšném útěku a poté, co ji partyzáni znovu dopadli vyčerpanou a nemocnou v pralese). I po dlouhém zajetí se plynně orientuje v kolumbijském i světovém dění. Ostatně, partyzáni ve svých táborech poslouchají zpravodajství z rozhlasu a ve větších táborech mají i televize, satelity a internet.

Ingrid Betancourt už se v těchto rozhovorech vymezila i vůči prezidentovi Álvaru Uribemu. Bývalá prezidentská kandidátka nevyloučila svoji další eventuální prezidentskou kandidaturu. Svůj záměr ale zatím jasně nevyslovila. Musela by se proto ale vrátit z Francie do Kolumbie, a to se zatím zdá nebude příliš brzy. Přesto by dnes, podle jedné kolumbijské kanceláře pro výzkum veřejného mínění, získala ve volbách podporu 31 % Kolumbijců!

Co vlastně řekla Ingrid v těch prvních dnech po svém propuštění o Uribem? Jako podstatné vidím tyto 4 základní body:

  • V první řadě řekla, že je třeba uznat jeho přínos pro Kolumbii. Vyzdvihla však jeden základní rozdíl mezi ní a Uribem: „Uribe chápe kolumbijský problém jako bezpečnostní krizi, jako krizi násilí, a toto násilí podle něj vytváří společenskou nespokojenost. Já to vidím přesně opačně. Já myslím, že prvotní je společenská nespokojenost, a ta plodí násilí“.
  • Vyzvala Uribeho ke změně tónu a přístupu ke guerrille. Podle Ingrid je správné zachovat vůči FARC vojenský tlak, ale současně je třeba víc usilovat o dialog a začít změnou tónu.
  • Bez FARC by nebyl Uribe. Ingrid zhodnotila, že Kolumbie jde v Jižní Americe „proti proudu“, je jedinou zemí v regionu, která má dosud pravicovou vládu (k mnohým významným politickým změnám v Latinské Americe došlo právě během let jejího zajetí). A je to proto, že situace Kolumbie je jiná. Je jedinou zemí s partyzánskou válkou. Proto má Kolumbie pravicovou vládu. „Uribeho zvolily FARC. Kdyby nebylo FARC, nebylo by Uribeho. Kolumbijci hlasují pro Uribeho, protože mají po krk FARC.“ (Stejné závěry jste mohli číst v mých deníčcích v průběhu celého uplynulého roku.)
  • Vyloučení Cháveze z role vyjednavače nebylo správné. Když to Uribe učinil, nemyslil podle Ingrid na rukojmí. „Teď se mu podařilo nás vysvobodit. A udělal to vynikajícím způsobem. Skvělé,“ uznala Ingrid. K Chávezovi ale říká: „Životy rukojmích, kteří přežívají v pralese, jsou moc důležité, a proto mně nevadí, jestli Chávez má kontakt s FARC a jestli mu tento kontakt umožní vyvinout na ně svůj vliv, a díky němu se mu podaří je přesvědčit, aby osvobodily naše kolegy“.
Ozbrojenci z hnutí FARC
Ozbrojenci z hnutí FARC
Více fotek
  • Ozbrojenci z hnutí FARC autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/47/4662.jpg
  • Ingrid Betancourtová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/305/30486.jpg
  • Álvaro Uribe autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/188/18736.jpg