Radar pořád zmateněji

Všichni volali, aby se o radaru veřejně diskutovalo. Ovšem čím více se debatuje, tím se zdá být všechno spletitější. Třeba takový předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek rezolutně prohlásil, že jeho tedy Izraelci o nebezpečnosti Íránu nepřesvědčili. V týž den demonstrovala země imámů, že je schopna odpálit rakety, které by doletěly až do Evropy. Nebo: v ranní televizní debatě se jakýsi pán úpěnlivě dovolával váhy svého lékařského diplomu, jehož byl doopravdickým držitelem (na rozdíl od oponenta) a tuto odbornou tíži pokládal na misku jistoty, že vyhrožovat zdravotní škodlivostí budoucího brdského zařízení je poněkud zpozdilé. Nicméně vypadalo to, že mu stejně nikdo nevěří, neboť důvěrou bývají mezi prostým lidem vždy poctěni spíše šamanští kazatelé, kteří tvrdí, že konec světa se blíží. Uchopte biče, flagelanti, a mlaťte hlava nehlava!

Rusko říkalo, že sice je radar zlobí, ale že by nějak vyhrožovalo, to tedy rozhodně ne. Čestné slovo Timura a jeho party! Vždyť tradicí nátlakové politiky tato země není historicky vůbec, ale vůbec zatížena. Jako z udělání ve stejné době došlo k nějakým technickým závadám na tamějším ropovodném zařízení. Věřte po všech dějinných zkušenostech s Moskvou, že se nejednalo o koketní náznak…

Celé to znovu vyvolalo vzpomínku na úsměvný moment z nedávných Otázek Václava Moravce, v nichž zainteresovaný brdský občan poukázal na rozpor mezi psaním Haló novin (tiskoviny blízké KSČM) a mluvením Miloslava Ransdorfa (politika téže strany): z jedné strany slyšíme, že zbudováním radaru se Míšovsko a k němu přilehlá Česká republika stanou výsostným cílem útoku, z druhé pak, že případní agresoři nejsou k akci vybaveni. Ujasněte si to, soudruzi, prosím… Ransdorf se z toho vyvlékl, protože umí lépe hovořit než řídit, ale nejistota zůstává ve vzduchu.

Vlastně jediným pevným bodem jsou slova jednoho mého přítele, dobrého rodáka z prostoru velmi důvěrně blízkého místům, kde má být vybudována ta koule, vyvolávající zmatek: „Znám moc dobře většinu těch zdejších lidi, kteří proti radaru tak zásadně bojují. Ti by nesouhlasili ani s tím, kdyby u Míšova chtěli postavit dětský kolotoč. Jenom proto, že by ho stavěli Američani.“ Ale i tato jistota je zviklána: většina bojovníků proti radaru se zapřísahá, že není antiamerická, naopak, že má Američany ráda, a jak! Že kdyby tam ten Bush nebyl, tak by bylo všechno jinak…

Teď se ovšem proslýchá, že americké zařízení v Brdech údajně podpoří i Barack Obama. To pak výše řečení sdělí, že Američany mají sice rádi, ale Obamu ne? Jenomže potom musejí dodat, že Američané jsou úplně, docela, fakt pitomí, protože si pořád volí někoho, kdo chce u nás jejich radar. Pak už stačí říci, že všechny americké prezidenty ovládají žraloci z Wall Streetu a řídí jestřábi z Pentagonu a jsme tam, kde jsme byli… Stačí dodat: Sovětský svaz, mírová hráz!

Už před časem dovolil jsem si napsat, že veškerá veřejná debata o radaru jeví se mi zpozdilá, protože nejhlasitější slovo si v ní berou ti, kteří sice máločemu rozumí, ale umějí nejvíc řvát, nadávat a urážet. Naprosto odmítají respektovat názory druhých, ba vědomosti vědomých. Pravda je jenom jedna a to ta jejich. Kdo si myslí něco jiného, toho patří ze společenství vyhnat a cestu ven přizdobit pověstnou uličkou, kterou vytvoří nositelé jediné pravdy pravdoucí a nebohého „jiného“ budou smět, ba muset uhodit, nakopnout, nebo alespoň poplivat. A při tom se budou cítit jako národní hrdinové.
Radar
Radar