V souvislosti s odporem většiny české veřejnosti k umístění amerického radaru na českém území se v médiích začalo objevovat slovo antiamerikanismus. Za projev antiamerikanismu, který má existovat v české společnosti, se označuje především samotný odpor vůči záměru současné americké vlády vybudovat na území ČR součást amerického systému protiraketové obrany. Vlastně jsem v předchozí větě napsal chybně slovo „především“, protože se mi nevybavuje, že by ještě nějaké jiné projevy české veřejnosti kdokoli označil za antiamerikanismus.
Svět podle Zdeňka Velíška (80)
Projde ve svobodné společnosti nálepkování?
Dát nějakému typu chování, nějakému veřejně hlásanému názoru diskvalifikující nálepku, je osvědčený způsob ochromení soupeře. V totalitním režimu, v podmínkách „třídního boje”, to byla likvidační zbraň. Ve svobodné diskusi vedené v demokratické společnosti snad jen záludný způsob argumentace. Neuškodí ale jen odpůrcům radaru, ale české společnosti jako celku! A společnost by se proti němu měla ohradit! Není antiamerická, i když v anketách i v setkáních s obhájci radaru v brdských obcích se většina vyjadřuje proti vybudování radarové základny. Průzkumy veřejného mínění se ptaly přesně formulovanými otázkami na radar, ne na vztah k Americe. Ani odpovědi se netýkaly vztahu respondentů k Americe, ale právě jen záměru současné americké vlády. Ten veřejnost z nejrůznějších důvodů nepovažuje za potřebný či rozumný, nebo si o něm nemyslí, že zajistí její bezpečnost, ale právě naopak… cokoli z toho, každý má svůj důvod, je to individuální. Není to výsledek apriorního postoje ke Spojeným státům, tím méně postoje celé společnosti či její většiny. To by byly musely instance zabývající se veřejným míněním už někdy v minulosti registrovat podobně odmítavé většinové postoje k projevům americké přítomnosti, nebo amerického vlivu na českou společnost. Já se na nic podobného nepamatuji, naopak mnoho typicky amerických fenoménů zapustilo v české společnosti kořeny, stalo se součástí života i kulturní orientace valné většiny společnosti. (Zda všechny k jejímu prospěchu, to je jiná otázka.)
Amerika? To není Bushova Amerika!
Ale není tu jen průzkum veřejného mínění, jsou tu i setkání obyvatel brdských vesnic s vysoce postavenými obhájci amerického záměru umístit poblíž jejich bydlišť velmi citlivé vojenské zařízení, a změnit tak podstatně jejich životní prostředí i samotný život. Jsou to zatím setkání vzrušená. Je ale jen přirozené, že místní lidé nedokáží v zápalu debaty o věcech pro ně tak životně důležitých přesně vymezit objekt svého odporu, tedy radar, cizí vojenskou základnu. Rovněž nedokáží říkat důsledně: odmítáme to, co po nás chce „současná americká administrativa” a říkají místo toho „to, co chce Amerika”. Ale řekl bych, že jejich neskrývané rozhořčení pramení právě z toho, že nejsou schopni ztotožnit si v mysli počínání současné americké administrativy s představou, kterou si o Americe (právem) pěstovali v minulosti. Nejsou o nic víc antiameričtí než Madeleine Albrightová, která říká: Amerika? To není Bushova Amerika! (v rozhovoru pro Českou televizi ze září 2006, v němž také odmítla Bushovu „raketovou” strategii). Od Bushe a jeho vojenské politiky se od zahájení iráckého tažení dodnes odvrátila už většina Američanů, proč tedy označovat podobné mínění Čechů za antiamerikanismus? Je na to odpověď. A není lichotivá pro ty, kdo s touto nálepkou přicházejí.