Hemžení světloplachých brouků

Aby byl plně srozumitelný důvod, proč jsem se pustil do psaní tohoto článku, musím předeslat pár slov o formách a podobách cenných papírů, konkrétně akcií, protože kontext nevyžaduje rozepisovat se o dluhopisech, směnkách, atd. Historicky nejstarší a původní podobou akcií byla listina. Cennost této listiny vyžadovala, aby byla zabezpečena proti padělání - akcie z 19. a počátku 20. století byly proto bohatě zdobenými grafickými výtvory, často z dílen velkých mistrů - dnes se jimi zdobí kanceláře finančních domů.

Tyto listinné akcie se vydávaly buď na jméno, nebo na majitele. Akcie vydávané na jméno měly jméno akcionáře napsané na rubu a společnost si k tomu vedla ještě seznam těchto svých akcionářů. Akcie na majitele nic takového neměly, obíhaly stejně jako bankovky - patřily tomu, kdo je právě měl - jejich majiteli. Byly tedy dokonale anonymní. Tento fakt nejlépe zobrazovala francouzština, když akciovou společnost nazývala „société anonyme“. Akcie na jméno však byly z praktických důvodů nevhodné pro obchodování na burze - ta potřebovala anonymní akcie na majitele, aby se po každém obchodu nemuselo chodit do trezoru a přepisovat tam jméno jejich majitele. Jenomže listinné akcie na majitele, s nimiž se obchodovalo na burze, ve skutečnosti anonymní nebyly a být nemohly: burzy fungují na členském principu, což znamená, že vlastník akcie na majitele nemohl sám přijít na burzu, když chtěl svoji akcii prodat, musel jít za nějakým členem burzy - obchodníkem, aby mu jeho akcii prodal nebo pro něj jinou koupil. Seznam vlastníků akcií na majitele tedy musel ve svém účetnictví vést on, aby mohl obchody pro své klienty řádně vypořádat.

Akcie na jméno se z praktických důvodů hodily jen společnostem, které s burzovními obchody nepočítaly, kde byl počet akcionářů malý nebo byl akcionář třeba jen jeden. V dřevních dobách tedy listinné akcie na majitele vydávaly společnosti, které si přály získávat kapitál na veřejném trhu, a ty, které veřejný trh nepotřebovaly, vydávaly listinné akcie na jméno. Termín listinná akcie však začal mít smysl a používat se až poté, co technický pokrok přinesl možnost mít jiné než listinné akcie, zbavit se papíru, tj. akcie dematerializovat a zavést zaknihované cenné papíry. V České republice jsme mohli díky kupónové privatizaci přeskočit historicky přežilou listinnou formu akcií a skočit rovnou do jejich moderní zaknihované podoby. Termín listinné akcie dnes potřebujeme proto, abychom od nich mohli odlišit akcie zaknihované. Majitelé zaknihovaných akcií jsou vedeni v elektronických „knihách“ burz, obchodníků a domů specializovaných na vypořádání burzovních obchodů, nejsou tedy anonymní. Obchodování na burzách jejich anonymitu odjakživa stejně rušilo, burzy proto později rovnou přešly k akciím zaknihovaným, ty anonymní nejsou a ani být nemohou, burzy by jiné k obchodování stejně ani nepřijaly. Akcionáři dokládají vlastnictví akcií výpisem z evidencí licencovaných registrů.

Naše české zákony správně reagovaly na technický pokrok tím, že umožnily vznik zaknihovaných cenných papírů, ale možnost vydávat postaru listinné nevyloučily, dokonce umožňují návrat do dřevních dob a přeměňovat zaknihované akcie zpět na listinné akcie na majitele - a zde je právě ten zakopaný pes. Jsou zde minimálně dva velké důvody, proč totální anonymita listinných akcií na majitele silně vadí. Listinné akcie na majitele se hodí zejména těm, kteří mají nějaký nekalý důvod vlastnickou strukturu společnosti tajit a zakrývat.

Tím prvním důvodem, před kterým bychom se měli mít zvláště na pozoru, bývá snaha některých osob vyhnout se povinnostem plynoucím ze zákona o střetu zájmů. Má-li totiž nějaká akciová společnost listinné akcie na majitele, ministři, starostové, primátoři, členové zastupitelstva atd., atd. dostávají příležitost zadávat státní zakázky sami sobě, protože vlastnictví akciové společnosti s listinnými akciemi na majitele, která státní zakázku dostala, nelze žádným způsobem identifikovat. Je alarmujícím faktem, že s tím, jak sílí zájem veřejnosti mít pod kontrolou střet zájmů, přeměny listinných akcií na jméno na listinné akcie na majitele se množí jako houby po dešti - ironik by řekl, že z toho vzniká národní sport.

Tím druhým důvodem, který je možná společensky ještě nebezpečnější, je možnost obcházet pomocí listinných akcií na majitele zákon proti praní špinavých peněz. Je absurdní, že převod peněz přesahující půl milionu korun musí podle tohoto zákona probíhat bezhotovostně, je tedy registrován v bance, a převod akcií reprezentujících miliardové hodnoty může jít z ruky do ruky.

Oba důvody přivedly mnohé země Evropské unie k tomu, aby používání listinných akcií na jméno zcela zakázaly nebo dokonce, jako ve Francii, aby jiné než zaknihované cenné papíry nemohly existovat. Je velmi znepokojivé, že připravovaná rekodifikace obchodního práva pod vedením profesora Eliáše nehodlá s možností používat listinné akcie na majitele nic udělat - dosvědčil to s politováním profesor Dědič, člen legislativní rady vlády, v pořadu Reportéři ČT, který byl vysílán 30. června 2008. Pokud se najde nějaký poslanec, kterému bude záležet na transparentnosti ekonomických procesů v Čechách více, než na sobeckých zájmech některých svých spolustraníků, a předloží příslušný pozměňovací návrh nebo se dokonce odváží přijít s vlastní legislativní iniciativou - právo na ni má, bude nesmírně zajímavé a poučné pozorovat hemžení světloplachých brouků pod odvaleným balvanem.
Akcie
Akcie
Více fotek
  • Akcie autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/11/1054.jpg
  • Cenné papíry autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/11/1055.jpg