Od 26. června je tomu rok, co vypukla první německo-polská mediální přestřelka. Vyvolal ji komentář deníku Tageszeitung Nové polské brambory. Autor v něm reagoval na zhoršující se polsko-německé vztahy poté, co ve volbách v roce 2005 zvítězila v Polsku strana Právo a spravedlnost bratří Kaczynských. Po otištění článku polský prezident zrušil plánovanou návštěvu v SRN a Poláci chtěli autora komentáře Petera Köhlera žalovat.
Začalo to bramborami aneb jak je dobré mít vlastní Gazetu (Wyborczu)
„Bramborová epizoda“ byla možná jen lehkou letní přeháňkou ve srovnání s bouří emocí, kterou rozpoutalo polské účinkování na bruselském summitu EU, a jejíž příčinou byl kromě jiného rozhlasový rozhovor Lecha Kaczynského, v němž požadavky na zvýšenou váhu polských hlasů v EU zdůvodnil takto: „Žádáme jen, abychom dostali zpět, o co jsme přišli. Kdyby Polsko neprožilo léta 1939 až 1945, mělo by 66 milionů obyvatel.“ Situaci vystihl titulek článku Martina Ehla v Hospodářských novinách Summit zahájil studenou polsko-německou válku. Politici se v tomto sporu sice drží zpátky, ale média, zvláště ta bulvární, si neberou servítky.
Teoretici mediální komunikace mohou teď studovat na modelovém příkladu, do jaké míry vlastnictví média ovlivňuje redakční politiku a obsah média. Nejrozšířenější bulvární deníky na obou stranách barikády – v Německu Bild, v Polsku Fakt - jsou totiž ve vlastnictví jednoho majitele, kterým je vydavatelský dům Axel Springer Verlag.
Německý Bild se například ptal Jsou tihle Poláci posedlí velikášstvím?, aby se v dalších dnech opřel do polských médií, konkrétně týdeníku Wprost, který zveřejnil polonahou fotomontáž kancléřky Merkelové.
Informování všech německých médií o bruselském summitu komentoval nezávislý blog monitorující média bildblog.de materiálem S metodami Bildu proti nevděčným Polákům.)
Vzhledem k tomu, že internetová stránka polského Faktu uvádí pouze headliny, o jeho způsobu informování se můžeme jen dohadovat. Nicméně tyto headliny se vyslovily pochvalně o bratrech Kaczynských jako o „těch dvou, co obehráli Evropu“ s podtitulkem „Euroúspěch vlády. Polsko nebude státem druhé kategorie“. Jiný polský deník ve Springerově vlastnictví, Dziennik, komentoval bruselský summit slovy: „Vítězná remíza“ s doprovodným textem, podle něhož Brusel ocenil tvrdou, ale spravedlivou hru Poláků.
Je tedy jasné, že každé komerční médium musí respektovat prostředí, ve kterém pracuje, aby mělo šanci na přežití. Fakt i Dziennik se tudíž zcela přirozeně zapojily do národních polských chvalozpěvů na postoje polské delegace v Bruselu.
Na druhé straně si lze jen těžko představit situaci, že by kritika využívání historie pro politické účely z úst bývalého polského ministra zahraničí Bronislawa Geremeka byla otištěná ve Springerově Dzienniku. Kdyby se tak stalo, okamžitě by to odnesl jak Dziennik, tak Geremek s podezřením, že kopou ve prospěch německé strany. Protože to však otiskl polský nezávislý list Gazeta Wyborcza, nemůže Geremkovi ani Gazetě nikdo nic vyčítat.
Vydáno pod