O tom, že fotbalu a televizi rozumí každý, se můžeme každodenně přesvědčit v hospodách, kavárnách, či jiných restauračních zařízeních, která v Česku tradičně slouží jako místa široké výměny názorů na cokoli, politikou počínaje a vrtochy počasí konče.
Fotbalu a televizi…
Stejně jako se po fotbalových víkendech snáší rozhořčená kritika na hlavy trenérů a výkony fotbalistů, stejně tak pravidelně se pod kritickou palbu dostávají i televizní programy. Někdy to schytá Nova či Prima, častěji však Česká televize, protože dobře víme, že na ni všichni – kromě těch, kteří se televiznímu poplatku vyhýbají - každý měsíc přispíváme.
Neberu nikomu právo postěžovat si nad pořady, které se nelíbily, které se nepovedly nebo které nebyly podle toho kterého gusta. I když na druhé straně by takový stěžovatel občas mohl vzít v úvahu, že gusta jsou různá, a že co se nelíbí jednomu, může se líbit druhému.
Sedím-li v hospodě, jsem ochoten tolerovat i zdejší styl diskuse – silná slova, rázné úsudky, to vše na základě subjektivních dojmů, které odmítají vzít v úvahu informace a fakta přesahující rámec vlastní zkušenosti.
Něco jiného je však, když podobný styl diskuse zvolí ti, od nichž se očekává, že jsou poučenější, a jejichž profesionální status komentátora věcí veřejných je zavazuje k tomu, aby vážili svá slova dříve, než vynesou konečný úsudek. Jestliže takový komentátor napíše do celostátního deníku, že je obtížné odlišit Českou televizi od soukromých televizních stanic, pak na sebe prozrazuje, že je jen občasným a dosti povrchním divákem.
Není pochyb o tom, že mezi ČT a soukromými stanicemi skutečně "najdeme mnoho podobných, dokonce stejných pořadů, podobné vysílací schéma, stejné zlozvyky.” Na druhé straně je potřeba velké nevšímavosti nebo zlovolné předpojatosti k tomu, aby se dalo napsat, že "v oblasti veřejného života, občanské společnosti, české politiky, obrazu moderní doby a jejích problémů nenajdeme na České televizi skoro nic.”
Asi nemá cenu toto tvrzení vyvracet výčtem pořadů se žádanou tematikou, které ČT vysílala včera, dnes či minulý týden ve vysílacích časech, jež dotyčný komentátor právě nesledoval. Byla by jich dlouhá řada, ale jak známo, kdo nechce vidět, ten zkrátka nevidí. Autorovi komentáře v MF Dnes, jakož i těm, kteří by se na vlastní oči chtěli přesvědčit o skutečném stavu věcí, bych rád doporučil: sledujte televizi také jindy, než mezi sedmou a jedenáctou hodinou večer na prvním programu, a přepínejte kanály, logo ČT najdete na čtyřech z nich.
(Citované věty pocházejí z komentáře Karla Steigerwalda "Co vlastně poskytuje ČT”. MF Dnes 21. února 2007, rubrika Názory.)