Žurnalistika šekové knížky (2)

Dnes už víme, jak to bylo s fotografiemi mrtvého těla hudebního skladatele Karla Svobody. Ze služebního počítače je zcizil a deníku Blesk prodával policista, podpraporčík A.S. Dostal okamžitý vyhazov bez odstupného a bude rád, když ho soud nepotrestá. Uznání patří kriminalistům, kteří dokázali dohledat zničenou SIM kartu, s jejíž pomocí chtěl podpraporčík zamaskovat svoji identitu. Aby informace byla úplná: ze slíbených dvaceti tisíc korun A.S. zinkasoval jen zálohovanou polovinu.

Josef Chuchma to minulý týden v MF Dnes komentoval slovy, podle nichž podpraporčík „prokázal i značnou dávku naivity a blbosti”, neboť “na takových fotkách se vydělává jmění.” K tomu je ovšem třeba dodat: jak kde! Český trh médií totiž není tak veliký a česká média nejsou tak bohatá, aby z vás udělala boháče.

O tom, že jinde může být situace jiná, svědčí aféra britského bulváru, jež nedávno vyústila k odsouzení novináře Murdochova bulvárního nedělníku News of the World Clive Goodmana (49) ke čtyřem měsícům vězení. Zločin? Nezákonné odposlouchávání komunikací, které soudce komentoval slovy: "Žádný žurnalista ani bezpečnostní poradce nestojí nad zákonem”.

Tím bezpečnostním poradcem byl Glenn Mulcaire (36), odsouzený na šest měsíců do vězení, kterého si Goodman najímal za redakční peníze jako zdroj. Jak se dodatečně zjistilo, honoráře za informace činily přes 100 tisíc liber ročně. Mulcairovi se podařilo odposlouchávat hlasové schránky prince Charlese, jeho dvou tajemníků i dalších osob z vládních i mediálních kruhů.

Jak uvádějí komentáře britského tisku, snaha o proniknutí do hlasových schránek byla běžnou metodou reportérů, kteří se spoléhali se na to, že uživatel mobilu buď nezměnil tovární nastavení hesla, nebo si pro něj zvolil datum narození či jiné jednoduché číslo. Když bylo prolomení hesla složitější, najímali se dobře placení "bezpečnostní poradci”.

Deník The Independent k případu napsal: "Od doby, kdy se používání elektronických zařízení k získávání informací začalo šířit jako lesní požár, jeho neproniknutelný kouř poněkud zastřel některým žurnalistům vnímání hranice mezi dobrem a zlem….”

Ale zpět od britského bulvárního rybníku k naší české bulvární louži. Bulvární šílení plné divokých spekulací, které propuklo po sebevraždě Karla Svobody, zatím nemá konce. V pozadí jeho nebývalé intenzity je zřejmě tvrdý konkurenční boj mezi třemi bulvárními deníky Blesk, Aha! a Šíp.

Občas to připomíná situaci předloňského podzimu, kdy o přízeň diváků soupeřily dvě televizní reality show, překonávající se v divokých mejdanech, vulgaritách a explicitní erotice, dokud je neumravnily vysoké pokuty Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Kdo asi umravní český bulvár? Nejlepší by samozřejmě byla samoregulace, dodržování etických kodexů. Ale jak známo, k samoregulaci se média uchylují většinou až tehdy, když jim teče do bot, a hrozí jim soudy nebo přijetí přísnějších zákonů.

Britská Tisková stížnostní komise (Press Complaints Commission) již oznámila, že Goodmanův případ využije k aktualizaci svého etického kodexu, jehož nová verze by měla spatřit světlo světa ještě letos na jaře.

Bulvární noviny
Bulvární noviny