Na okraj pátečního maratónu

Když po několika letech zdráhání britští poslanci svolili k tomu, aby jejich jednání přenášely nebo zaznamenávaly televizní kamery, vymínili si, že "přenos podá nepřikrášlenou zprávu o jednání, bez subjektivních komentářů a režijních a střihových postupů zaměřených spíše na zábavu než na informaci o jednání.“

Stalo se tak až v roce 1989 a první přenosy svázala přísná pravidla. Snímat se směli jenom řečníci, prostřihy s výjimkou celku sněmovny se zakazovaly, při rušivých scénách se povoloval pouze záběr na předsedajícího, který sněmovnu uklidňoval.

Od té doby britští poslanci tato pravidla poněkud uvolnili. Prostřihy se povolují, jakož i pohledy na reakce těch, kterých se proslovy týkají. Pouze tribuna diváků je i nadále tabu. To proto, aby se skandalisté lacino nedostávali do médií.

Na rozdíl od Británie, ale také od USA se třemi parlamentními kanály C-SPAN, kde o režii přenosů rozhodují zastupitelské sbory, v Česku poslanci ponechali režii přenosů plně v rukou televize.

Také proto jsem byl zvědav, jak si lidé u kamer a režijního pultu poradí s přenosem páteční deváté schůze Poslanecké sněmovny. Přiznám se, že z projednávání žádosti vlády o vyslovení důvěry jsem měl určité obavy. Dalo se čekat, že opozice se bude snažit udělat z přenosu show pro veřejnost.

Jestliže by se televize zachovala tak, jak jsem ji znal z četných starších záznamů vysílaných v nočních časech, dalo se očekávat, že kamery si smlsnou na bouřlivých reakcích v sále, včetně četných panoram na poslance zívající, čtoucí noviny či bavící se pospolu, ignorujíce své oponenty i kolegy. Že takové přenosy nijak neprospívají obrazu poslanců a parlamentu před veřejností, je nabíledni.

Samotný začátek přenosu byl tristní. Trvalo několik minut, než přítomní vzali předsedajícího na vědomí. Promluvil předseda vlády, po něm šéf nejsilnější opoziční strany a debata se rozběhla dle očekávaného scénáře. Před televizními diváky druhého programu ČT odstartovala palba kritiky opozice na vládu, jen občas přerušovaná replikami a faktickými připomínkami ministrů.

K mému překvapení se však kamery téměř nehnuly od řečnického pultu, jako bych byl v Británii. Jen občas daly nahlédnout do poloprázdného sálu ve velkém celku, bez nájezdů na nějaké kompromitující, ale také rozptylující detaily. Postupem času se mi zdálo, že po počáteční slovní baráži se diskuse zklidnila, možná také i proto, že poslanec Petr Pleva přítomné upozornil, že od oběda je národ nesleduje na ČT2, ale jen na digitálním vysílání ČT24.

Přiznám se, že mě tento umírněný styl přenosu docela potěšil, i když chápu, že pro někoho to mohla být nuda. Na druhé straně ani tito lidé nepřišli díky internetu zkrátka. Online reportáže na internetových stránkách zpravodajských serverů si všímaly i dění mimo kameru a v kuloárech.

Například na aktualne.cz se objevilo i takovéto hlášení:
16:11 - Z bufetu poblíž jednacího sálu už zmizelo veškeré jídlo, na odbyt jdou nyní i malá balení zmrzlin a jogurty, které při běžných zasedáních nejdou politikům příliš pod nos. Uklízečky už poněkolikáté obchází zázemí sálu a plní pytle s odpadky.

Nemusím snad dodávat, že před osmou večer vláda nakonec většinou přítomných poslanců důvěru ve sněmovně získala, takže server idnes.cz mohl ukončit svoji online reportáž hlášením:
19:51 - Miloslav Vlček ukončil jednání Poslanecké sněmovny. Česká republika má sedm a půl měsíce po volbách vládu s důvěrou.

Parlament ČR
Parlament ČR