Sicilský zákon relativity

Miluji cestování a nejraději poznávám cizí země, pokud možno ne jako turista. Jezdím tam, kde mám možnost poznávat kraj i lidi prostřednictvím přátel nebo díky práci či využívám náhodné možnosti ubytování v soukromí, mezi domorodci. Tak jsem objevila i Sicílii.

Poprvé jsem tenhle zvláštní ostrov navštívila v roce 2000. Od té doby přijíždím pravidelně rok co rok a snažím se ho co nejvíce poznat. Jenže po těch letech mám stále stejný pocit, že ničemu nerozumím. Sicílie vlastně není až tak vzdálená od nás, ale svět je to najednou úplně jiný. Každý zaběhnutý pojem zde dostává punc relativity.

Tak třeba čas. Byla jsem vychována v tom, že půl hodiny znamená 30 minut, zítra den následující, za chvíli vždy představovalo něco mezi pěti až deseti minutami a ihned platilo řádově pro pár sekund, maximálně jednu minutu. Na Sicílii však čas běží úplně jinak. Ihned, tedy subito presto, se rovná našemu za chvíli, přičemž ta chvíle značí rozmezí asi tak jedné hodiny, označení půl hodiny se samo o sobě vůbec nepoužívá a zítra-domani, to je vlastně někdy.  

S tou samou relativitou se setkáte v rámci služeb a vůbec ochoty místních pomoci. Jejich věta „budeš-li cokoli potřebovat, tak řekni“ stoprocentně platí až do chvíle, kdy něco skutečně potřebujete. V domě, kde bydlím, se například rozbil bojler. Vzhledem k tomu, že v tu dobu tam byly i dvě malé děti, chtěla jsem co nejdříve zařídit opravu.

Vypravila jsem se tedy za Vincenzem, o kterém jsem věděla, že opravuje všechny elektrické spotřebiče a jehož dům byl, dle slov celé jeho rodiny, mně vždy otevřen (…kdykoli budeš cokoli potřebovat…). Vincenzo řekl, že přijde v 19 hodin, tedy po práci. Skutečně ten večer dorazil, sice s hodinovým zpožděním, ale přece. Kouknul se na bojler, proměřil parametry, oznámil mi, že je to rozbité a že nejlepší je výměna. Ať prý zavolám Giovannimu.

Jelikož Giovanni mluví jen sicilsky, čemuž vůbec nerozumím a domlouvám se s tímto všestranným řemeslníkem přes jeho vzdělanější ženu, zajela jsem druhý den k nim. Dostalo se mi vřelého přijetí (…kdykoli budeš cokoli…), kafíčko bylo, domácí sicilské víno také a rovněž i dobrá rada, abych zavolala Salvátora instalatéra. I zavolala jsem.

Salvátore pln ochoty řekl, že přijde domani matina (zítra ráno). Jelikož jsem už poznala relativitu slovíčka domani, chtěla jsem vědět přesnou hodinu. To instalatéra trochu zarazilo, ale nakonec upřesnil, že přijde zítra v 9 ráno. Druhý den v půl desáté jsem to nevydržela a poslala slušnou sms s otázkou, zda je na cestě. Přišla odpověď, že bohužel může až v 17 hodin. V tu kýženou hodinu přišla (opět po urgenci) sms, že… domani. Tak to šlo nějaký čas, až otužilé děti odjely. Jednoho dne se pak v 8 ráno dostavil Salvátore instalatér, prohlédl tu věc, řekl, že je potřeba bojler vyměnit a skutečně se mu to asi za čtrnáct dnů podařilo.

A takhle je to na Sicílii se vším, pokud se práce a času týká. Ač je to s podivem, jsem Siciliánům za tuto výuku relativity vděčná. Naučila jsem se nechat věcem volný průběh. Ono to vždycky nějak dopadne. Netlačím na pilu a užívám si sicilské pohostinnosti. Jsem klidnější a trpělivější. Vždyť čas je pojem relativní, to ví i malé dítě.

Město Adrano
Město Adrano
Více fotek
  • Město Adrano autor: Marie Třešňáková , zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/350/34966.jpg
  • Trinacria, znak Sicílie autor: Marie Třešňáková , zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/350/34965.jpg