Není dobře bavit se stále jenom o lidech

Nevím už přesně, kterému mysliteli se ten výrok připisuje, ale někdo prý skutečně řekl, že velcí lidé se baví o myšlenkách, prostřední o věcech a malí o lidech. Často si na to vzpomenu při různých společenských sedánkách (kde se ovšem přísně dodržuje zásada, že o přítomných se nemluví) a také když se podívám sousedovi v tramvaji přes rameno na velké titulky v bulváru. Převážně o lidech jsou také sportovní zprávy a policejní protokoly ze všech režimů. Estébáci navíc pečlivě dbali o to, aby jména lidí byla psána velkými písmeny, takže i při letmém prohlížení protokolů jaksi sama upoutávala pozornost. Nu a zdá se, že současní badatelé v těch zašlých dokumentech a seznamech také tolik nepátrají po trestních věcech nebo dokonce po nějakých politických ideách, ale stále jen objevují nová tak či onak zkompromitovaná jména lidí většinou už mrtvých, aniž bychom po mnoha letech dovedli dát dohromady nějaký celek, který z této udavačské a estébácké činnosti vyplynul.

Je zkrátka těch zpráv a řečí o lidech přespříliš, což ovšem neznamená, že bychom se mohli bez mluvení o lidech vůbec obejít. Nelze například pominout, že zrovna v minulých dnech se na naší politické hladině začaly opět zřetelně rýsovat aspoň dva vrcholy starého bermudského trojúhelníku, jak s pěknou dávkou přímo básnické ironie nazval před lety jeden novinář trojici Havel - Zeman - Klaus. Od roku 1989 už uplynulo 19 let a není správné, aby se titíž lidé stále snažili uplatňovat rozhodující vliv na českou politiku.

Zkrátka o lidech v politice se mluvit musí, ale chce to jistou míru, aby zbylo místo i na ty ostatní žádoucí věci a myšlenky. V obecném vědomí by neměl být nacismus spojován jen s jediným jménem fanatického vůdce. Naopak by stálo za zamyšlení, zdali se hrůzy holocaustu nemohly odehrát i bez něho, nemluvě o vyprovokování druhé světové války, když vezmeme v úvahu všechny chyby, jichž se dopustily tehdejší mocnosti před vypuknutím a po skončení první světové války. A to vůbec nemluvím o tom, s jakou lehkomyslností se po sovětském vzoru stále ztotožňují dva dosti odlišné pojmy nacismus a fašismus.

Právě probírání takových historických záležitostí a omylů bez přímé návaznosti na osoby, které u nich stály, by nám mohlo být velkým poučením pro současnost i pro nejbližší budoucnost. Vždyť třeba zrovna to, co jsme sledovali v minulých dnech v okolí Kavkazu, nemuselo zbytečně zmařit tolik lidských životů, kdyby nejen prezident Saakašvili, ale i lidé kolem něho měli dost prozíravosti, aby odhadli, že svou neuváženou akcí v Jižní Osetii, navíc v den zahájení olympiády, nakonec jen pomohou svému sousednímu nepříteli a uškodí na prestiži svému zaoceánskému příteli - o škodách způsobených sobě ani nemluvě.

Možná, že Spojené státy americké pod vedením mladšího Bushe se běžné americké politice vymykají poněkud více než Putinovo a Medveděvovo Rusko tradiční politice ruské. Někdy je opravdu lepší všímat si obecných trendů než jednotlivých lidí. Ostatně historie nám ukazuje, že odstranění jednoho politika, dejme tomu atentátem, může sice způsobit politickou zápletku, ale samo o sobě rozhodující vliv zpravidla nemá.

Ovšemže i na lidskou společnost platí přírodní zákon, že smečka musí mít svého vůdce, zdá se však, že přirozený výběr ve světě zvířat bývá kvalitnější než způsoby, jimiž se dostávají do čela vůdcové rozumově nejvyspělejších tvorů. Kritika činnosti politiků je tedy nezbytná a nesmí být překrývána jen bulvárním zájmem o jejich soukromí.

Víme, že i tak máme ještě pro své diskuse velký výběr námětů, při nichž se o lidech vůbec mluvit nemusí - například z oblasti vědy a umění. To první je dnes obzvláště aktuální, neboť je to jediná cesta, jak bránit nebo aspoň předcházet ekologickým katastrofám, které velmi vážně hrozí postihnout už nejbližší generace. A skutečné umění má schopnost ozářit naši současnost a pomoci nám nahlédnout do úžasných sfér krásy, jakou dokázal lidský génius vytvořit.

A abychom se drželi při zemi, pak je nutné občas mluvit i o přiměřeném množství prostředků, které k hodnotnému životu potřebujeme. Není to zase tolik, aby to naši vzájemnou komunikaci přeplnilo do té míry, že na ty nejlepší věci a myšlenky by nám nezbylo dost času a místa v hlavě. Neboť právě to, co nám při našich stálých hovorech o lidech a o penězích uniká, nám může vydláždit tu nejlevnější cestu ke zpříjemnění a zkrášlení života.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Následky bojů v jihoosetinském Cchinvali
Následky bojů v jihoosetinském Cchinvali