Svět podle Zdeňka Velíška (119)

Celý včerejší den čekalo mezinárodní společenství na stažení ruských jednotek z gruzínského území. Pak alespoň na nějaké první známky započatého odchodu ruských vojsk z Gruzie, nebo aspoň na nějaký náznak příprav. Na nějaké aspoň symbolické plnění daného slibu. Ani dnes ráno nikdo žádný náznak nezaznamenal.

 

 

Ochrana občanů nebo obrana mocenského postavení?

Zároveň se začíná připomínat, že Nicolas Sarkozy v dohodě s oběma stranami sporu udělal chybu. Uznal v ní  Rusku právo na ochranu občanů Ruské federace v zahraničí.

Nejenže to dnes dává  Rusku možnost volného výkladu svého závazku  odejít z Gruzie (a možnost zůstat na věky v Jižní Osetii a Abcházii), ale dává mu to možnost opřít se o tuto klausuli kdykoli v budoucnosti tam, kde si stejně jako v Jižní Osetii samo vytvoří situaci, kterou bude moci interpretovat jako ohrožení svých občanů. Zejména, pomůže-li mu v tom ještě  neprozíravá politika či dokonce násilné akce místní vlády. Stejně jako mu v tom  pomohla Saakašviliho vláda vojenskou operací na půdě Jižní Osetie. Na okraj: je příznačné a zneklidňující, že dnes už nikdo neříká, že ochranou občanů v zahraničí se samozřejmě myslí jejich ochrana právními a legálními cestami, a ne vojenskou invazí!

Málokdo dnes pochybuje o tom, že Rusko chtělo svou invazí do Gruzie dokázat západnímu světu, že neztratilo všechnu moc nad svou někdejší říší a že má dost prostředků - vojenských, politických i ekonomických, jak řekl Medveděv - k tomu, aby tam neutralizovalo dosavadní vliv Západu. Není snad třeba vysvětlovat, že účinnou ekonomickou zbraň Rusko skutečně má díky tomu, že zatím umělo zmařit takřka všechny pokusy Evropy vymanit se z energetické závislosti na ruských zdrojích a energovodech. Dnes také víme, proč je v boji proti všem pokusům o větší energetickou nezávislost Evropy - i Ameriky - tak důsledné. Pokud je ruská vojensko-politická operace v Gruzii jen první etapou plánu Moskvy na obnovení jejího vlivu v „blízkém zahraničí“ nebo snad dokonce na celé ploše někdejšího impéria Kremlu, nepoužije Moskva nutně tanky. (Přece jen není rok šedesátý osmý, i když se během včerejška znovu připomněla jedna paralela: srpnové invazi předcházela v létě 1968 dvě vojenská cvičení Varšavské smlouvy na československém území a po jejich skončení se sovětské jednotky vůbec neměly k odchodu. Politická jednání měla výmluvné pozadí, ale Praha neustoupila.)

Není rok šedesátý osmý, neexistuje už sovětská říše, a proto západní svět nemá stejnou omluvu pro nečinnost, jakou měl tehdy. Už dnešek - zasedání ministrů zahraničí NATO - a pak i další dny a týdny dají odpověď na to, zda má i Západ dost ekonomických a politických prostředků, k tomu, aby účinně zastavil ruskou (proti)ofenzivu. Vojenské prostředky samozřejmě nepřipadají v této zárodečné fázi nové konfrontace Západu s Ruskem v úvahu, pokud není v západním světě stejný politický hazardér, jakým se jevil Saakašvili v minulém týdnu.

Návrat do dvacátého století

NATO má nyní vzácnou příležitost se opět „semknout“ (tváří v tvář staronovému soupeři!). Evropská unie už od prvních dnů kavkazské krize ukazuje, že pochopila rizika, která jí tento vývoj ohlašuje. Je to EU i jednotlivé její členské země, kdo podniká kroky k vyslání mezinárodních pozorovatelů, kdo ostatně energickou diplomatickou aktivitou už týden naznačuje, že v tomto případě nehodlá zůstat s rukama v klíně vůči flagrantnímu porušování mezinárodního práva a prolévání krve. A to přesto, že by se země EU rády vyhnuly otevřené politické konfrontaci s Ruskem. Říkám „v tomto případě“ proto, že v řadě jiných případů zůstala EU i jednotlivé její státy k porušování mezinárodního práva a k porušování respektu k lidským právům indiferentní. Cestu ke vpádu do Gruzie vydláždila ruským tankům už v devadesátých letech minulého století shovívavost západních politiků k hrůzám čečenské války, ale ovšem také všechny další případy, kdy charta Spojených národů a zásady mezinárodního práva byly někomu jen pro smích. Teď je těžké se jich dovolávat. Přesto stojí za to připomenout - dělám to sveřepě a donquijotsky pokaždé, kdy mohu - že jedině důsledné uplatňování Charty OSN a mezinárodního práva může být základem rozdílu mezi jednadvacátým a dvacátým stoletím. Jedině spolehlivá platnost těchto norem civilizovaného soužití národů i mocností může zaručit bezpečnost a spravedlnost malým a slabým. Ale my jsme teď oběma nohama zpátky ve dvacátém století. Ve století velmocenských konfrontací, ve století dvou světových válek.

Rusové v Gruzii
Rusové v Gruzii
Více fotek
  • Rusové v Gruzii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/365/36472.jpg
  • Michail Saakašvili autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/364/36325.jpg
  • Condoleezza Riceová a Michail Saakašvili autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/364/36322.jpg
  • Ruský tank autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/363/36247.jpg
  • Lidé evakuovaní z Gruzie protestují s modelem tanku před ruskou ambasádou proti akcím ruské armády v Gruzii. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/362/36175.jpg
  • Následky války v Jižní Osetii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/361/36075.jpg
  • Následky bojů v Gruzii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/361/36005.jpg
  • Gruzínští uprchlíci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/360/35936.jpg
  • Sarkozy jednal s Medveděvem o situaci v Gruzii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/358/35781.jpg
  • Následky bojů autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/361/36025.jpg