Čeština před kamerou (39): korektnost a verbální stereotypy

Stala se věc nemilá,
blecha štípla Emila.
Emil nebyl cikán,
Emil se jen nemyl.

Stala se taková věc. Herec Václav Vydra řekl vtip. Ten vtip řekl v Českém rozhlasu 2 a ten vtip byl o nepřizpůsobivých občanech, a upřímně řečeno byl blbej. Souvisí však s tím, o čem Čeština před kamerou už taky psala - o jistých stereotypech v nás. Vtip řekl pár dnů poté, co si vsetínský starosta Čunek svérázným, ale snad účinným způsobem poradil s neplatiči nájemného a vandaly. Mluvil o nich jako o nepřizpůsobivých. Chtěl-li bych být politicky nekorektní a verbálně stereotypní, měl bych napsat s romskými neplatiči nájemného a vandaly.

A o to jde: nechci tady teď řešit otázku národnostní, ale jazykovou. Všimněte si prosím, jak se v našem slovníku zabydlela taková spojení jako: ukrajinský dělník, vietnamský trhovec, asijský prodejce, africký běženec, romský recidivista. Všechny přívlastky na sebe v tuto chvíli nabraly negativní konotace, rozuměj: vietnamský trhovec = podvodník, plagiátor. Je to korektní nebo ne? Nebo Ukrajinec byl odsouzen za vraždu své manželky (to se však žalobci nepodařilo prokázat, a soud ho zprostil viny). Ukrajinec = potenciální nebezpečí. Vadí to? Kdy ano? Kdy ne?

Vydra určitě neřekl ten vtip proto, aby někoho urazil. Koneckonců mi to sám následně i potvrdil. Přesto se kvůli tomu spustil humbuk. Ozvali se hlavně ti, kteří hájí práva menšin (jakýchkoliv) - vtip považovali za urážlivý a rasistický. Nejen jako češtinář, ale především jako člověk říkám: vtipy zkrátka takové jsou. Smějeme se jim proto, že si z někoho dělají legraci, že se trefují do něčeho, co se právě stereotypem stalo už jakýmsi uzuálním míněním, názorem. Jen díky tomu rozumíme pointě vtipu. Vtip je na tomto psycholingvistickém základu a jistém vnímání světa založen a podobně i satira. Česká soda, TeleTele - pořad, který zesměšňuje pořád. A nemůže jinak - je to dáno jeho formátem.

Podle mě předsudky vůči Ukrajincům, Vietnamcům, asiatům nebo cikánům nelze začít nahrazovat uměle vytvářenými obrazy Romů, lidí přišedších do Česka za prací ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tím se přece nezmění podstata problému: nejde zakazovat vtipy, nejde o to přikazovat, jak co označovat, nazývat, a snažit se tedy být netolerantní ve jménu korektnosti a tolerance. Latentní nebezpečí je tu nasnadě: přibližovali bychom se tím vypjaté korektnosti, která by ve svém důsledku mohla ohrozit svobodu slova. Já bych ten vtip v rozhlasu nepoužil, nikdy bych nic takového neřekl (ale tím nejsem zbabělejší než ti, kteří by ho tam řekli. A oni zas nejsou odvážnější než já). To je otázka vkusu, citu, ne odvahy.

Na druhou stranu však jedním douškem dodávám, že vtipy o blondýnách, židech, policajtech, učitelích, homosexuálech a bohovi existovaly, existují a existovat budou. Možná je taky chyba v tom, že si myslíme, že menšiny se nedopouštějí nekorektního jednání, to jen ta většina ano, protože si na tu menšinu troufne.

Jestliže vietnamský trhovec prodává plagiáty, pak neexistuje jediný rozumný důvod se těmto typům obratů vyhýbat ani ve zpravodajství. Koneckonců říkáme to i sami o sobě: čeští dovozci nebezpečné pyrotechniky, pražští taxikáři … Nebezpečný je obecně generalizující pohled: cikáni kradou, Ukrajinci jsou vrazi. Stejně tak, jako nikdy neprojdou rasistické vtipy, neprojdou ani tyhle povšechně nespravedlivě hodnotící soudy.

Jen bychom při té honbě za korektností neměli být papežštější než papež. Vyrostli jsme na pohádkách. Napadlo vás někdy, jak falešné, nekorektní a lživé dokážou být? Kouzelným prstenem získáte bezpracně všechno, vychytralostí přelstíte druhého, vlk sežere babičku. Lidem se přisuzují nereálné schopnosti: faleš, lež a přetvářka - i to může být pohádka, která je v rámci korektní výchovy nekorektní už ve své podstatě.

V romských pohádkách často vychytralý cikán (cigán) přelstí, nebo dokonce okrade hloupého gadža. Před cikány, kteří kradou, varuje i Josef Lada ve svém Mikešovi: „Milé děti, ti lidé byli cikáni”, říká Lada, když popisuje cestu znaveného Mikeše, který si u nich chtěl jen odpočinout - a oni se ho přitom pokusili ukrást.

Až bude na vysokých školách víc Romů, pak tyhle vtipy ztratí smysl a vytratí se samy. Oktrojovat někomu, co má nebo smí říkat - to smysl nemá. Opravdu jsem přesvědčen o tom, že tudy cesta nevede. Nic nového pod sluncem, já vím. Je to jen otázka vkusu a soudnosti.

petr.vybiral@ceskatelevize.cz