Až na výjimku ODS se v poslední době politici přímo horečně překřikují ve výzvách, aby případnou americkou základnu u nás schválilo občanstvo v referendu. Vždycky se obecenstvo hodí, když se zvolenci bojí rozhodnout. Říci občanům, že „páni nahoře“ neustoupí veřejnému mínění a budou trvat na dodržení spojenectví, to by je mohlo připravit o lecjaké potřebné volební hlasy.
Jedna zásadní výhrada k referendu
Říci naopak zpříma do očí představitelům Spojených států, že si mohou nějaké rakety či radary naložit na vozy a táhnout zase dál, to si také netroufají. Přece jenom, podráždit si velmoc… kdo ví, co od ní budeme potřebovat… a vůbec, je nás málo a zůstat docela opuštění, to by byl asi malér!
Chtějí to proto svést na občana. Jemu řeknou: „Pro nás vždycky zásadně platilo: vox populi - vox Dei!” A Američanům zašeptají: „My bychom rádi, ale to víte, lid je tu ještě prostý a neznalý. Nebojte se, však my na něm zapracujeme! Tak někdy příště!” Vlk si říhne a koza zamečí.
Budiž. Na to, že značná část našich politiků je horda zbabělců, neochotných říci veřejně svůj názor a stát si za ním i vůči nepřízni davu či kohosi mocného, na to jsme si už zvykli. Možná tu platí: jaký pán, takový krám! Nebo naopak: jaké šéfy má mít tohle české hokynářství? Nechť si populisticky diskutují o referendu. Mají na to ostatně právo. Žijeme ve svobodné a demokratické zemi.
Ovšem jedněm sotva tento nárok přiznat. A paradoxně s návrhem referenda k americké základně přišli ve sněmovně první: čeští komunisté. Připusťme, že jsou parlamentní stranou, mají své voliče a – jak už řečeno – žijeme ve svobodné a demokratické zemi. To všechno je třeba respektovat. Ale v tomto případě lze se důvodně domnívat, že právo na nějaké takové návrhy zásadně ztratili.
Většina z nich se stala členy matky KSČM, Komunistické strany Československa, pouze pod podmínkou, že bude přísahat na tzv. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. Byl to spisek, který spatřil světlo světa v roce 1969 a legalizoval rok starou okupaci této země. A každý, kdo od této chvíle chtěl zůstat nebo se stát komunistou, musel uznat, že srpnová agrese byla správná věc.
Už asi přešla možnost nějaké doby účtování a skutečného vyrovnávání se s minulostí. A když se něco takového stane, bude to záležitost více méně akademická. Dobrá. Nicméně současná situace je do nebe volající. Proto ať lidé, kteří svým setrváním nebo vstupem do KSČ schvalovali okupaci své domoviny, v tomto případě mlčí. Mají-li trochu slušnosti v těle, uznají, že to je jejich jediné právo. „Vydobyli” si ho souhlasem s přítomností ruských posádek ve své vlasti.