Klaus ve frontě na Kubiceho

Takže už i Václav Klaus se zařadil do fronty těch, kdo žádají, aby byl vyšetřen případ zprávy Jana Kubiceho, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Prezident si pozval na hradní kobereček ministra vnitra Františka Bublana. Zástup těch, kdož volají po důkladném zjištění všech souvislostí a indicií ve zprávě, utěšeně roste.

Jak by také ne, vždyť špína, která se po jejím zveřejnění vyvalila, značně páchne. Škoda, že důkladné prověření toho, jak blízký je vztah politiky, policie a zločinu, zda se dokonce nejedná o srostlá trojčata, se rozbíhá až nyní, když všelijaká výbušná podezření významně vstoupila do voleb; ale lépe později než nikdy.

Jenomže problém je širší, než jak je zatím komentátory prezentován. I pan prezident hovoří pouze o uvedeném znepokojení z objetí státní administrativy, bezpečnostních složek a politických kruhů vášnivou paží organizovaného zločinu. Jistě, je to ošklivá věc, takové kamaráčofty! Povšimněme si však ještě jednoho ohledu tohoto případu. Tajná zpráva, již Jan Kubice údajně zahnán do kouta promyšlenou šikanou, bránící prošetření všelijakých hnusných vztahů, předal poslancům, totiž přestala být v mžiku tajnou. Dostala se do rukou novinářů. Média samozřejmě konala tak, jak mají v popisu práce, a leckteré neověřené informace, někdy i věru odporného rázu, se přetřásaly dnes a denně. A aby toho nebylo dost a nebylo to jednoduché, stalo se tak těsně před volbami.

Veřejnost neví, kdo hodil žurnalistickým psům tuto vydatnou kost, obalenou zbytky nahnilého masa. Vypadá to trochu jako když Vladimír Mečiar nacházel na svém stole tajné svazky bývalé StB. Jak přišly, nikdo netušil, najednou tam byly a začaly žít svým nechutným životem. Je nesporné, že takové pokoutní odtajnění Kubiceho zprávy je stejně nemravné jako sám její obsah. I to by mělo být vyšetřeno. Máme právo se dozvědět, kdo zachází tak účelově s tajnými informacemi tolik závažného charakteru. Můžeme si totiž být jisti, že se podobné jednání nestane normou? Zveřejnění Kubiceho zprávy nebylo záslužnou snahou o informování občanů, ale nebezpečnou podlostí. A to nejen proto, že možná poškodilo pověst některých jmenovaných. Mnohem důležitější je, že ve zdejší politice se, jak se zdá, pohybují lidé, kteří jsou ochotni pro vlastní prospěch vynést mezi obecenstvo cokoliv. Takový sklon je stejně nebezpečný jako paktování s organizovaným zločinem.

Kubiceho zpráva a aféra, která kolem ní vznikla, je natolik závažná, že vyšetřování všech okolností této kauzy musí být oproti zdejším zvykům dovedeno do konce. A když už z ní vylezly na světlo Boží všechny informace, je třeba se všemi i zabývat. Včetně pokleslých drbů o sexuálním životě Jiřího Paroubka. Ostatně je to nyní i v jeho zájmu. Nicméně nesmí se zapomenout na onu podstatnou věc – udělat všechno pro to, aby bylo zjištěno (a toto zjištění samozřejmě zveřejnit), kdo měl tak silný žaludek, že všechny tyto údaje, klepy, náznaky, indicie a podezření poťouchle, účelově a skrytě podstrčil obecenstvu. Neboť způsob, jakým to učinil, nesvědčí o tom, že mu šlo o spravedlnost, což byla možná motivace Jana Kubiceho, ale jen a jen o profit. Což je ve všech souvislostech, které Kubiceho zprávu obklopují, pro společnost vskutku vražedné.

Kubiceho zpráva
Kubiceho zpráva