Nezatížení, ale opatrní

"Minulost by neměla zatěžovat současnost a budoucnost našich vztahů s Ruskem," zaznělo při návštěvě Vladimíra Putina v Praze. Jako bychom uchváceně hleděli do legendárního Klausova předního skla a zarputile zakrývali ještě proslulejší "zpětné zrcátko". A vlastně by s tím rozumný člověk měl i souhlasit. Vyčítat si s kdekým všelijaká ublížení ze starých časů zavání pravidly krevní msty. Takové primitivní vendety, ať už ve smyslu reálném, či symbolickém.

Nicméně předpokládat bezelstnost v chování východní velmoci by bylo trapným prosťáčkovstvím. Stejně tak odvíjet vztah k ní pouze ze zkušenosti s bolševismem. Takové zjednodušení by zapadlo do české obecné tendence gumování veškeré minulé empirie. Před chováním a cíli Ruska varovali dávno před Leninovou revolucí kupříkladu Karel Havlíček Borovský a Tomáš Garrigue Masaryk. Kritizovali zdejší vypjaté rusofilství na základě vlastní aktuální zkušenosti i praxe historické. Komunisté tomu všemu jenom přidali temperaturu.

Rusko nikdy nebude takovou obyčejnou velkou evropskou zemí. Vždy bude mít imperiální tendence. Nepřipustí, že by nehrálo dramaticky klíčovou roli v složitém labyrintu mezinárodní politiky. Sotva kdy se tato velmoc stane zcela demokratickou podle západního pohledu. Autokracie, poníženost před prevoschoditelstvem jakéhokoliv vyznání a ideologie, zpupnost carských, rudých i kapitalistických bojarů, bědnost a poníženost lidu a hlavně naprostá neúcta k životu, to zmítá Ruskem bolševickým i nebolševickým. A v této souvislosti bylo by rozumné připomínat si prastaré úsloví, že kam jednou noha ruského vojáka vstoupila, odtud neodejde. Kdo ví, zda netiká v některých ruských hlavách představa, že by se měla vrátit i tam, odkud už odtáhla. A proroctví, že v Čechách nebude dobře, dokud se kůň kozáka nenapije z Vltavy, bezesporu naplňuje sny mnoha u nás před pár lety významných. Znejišťující kombinace.

Současný vůdce Ruska Vladimir Putin také není tak docela politik západního střihu. Ostatně v jeho zemi by takový nepřežil jaro. Musí všelijak lavírovat a kdo ví, do jaké míry naplňuje skryté plány někdejších sovětských tajných služeb. Že by od moci odešly jenom tak, bez ohňostroje, nechce se věřit. Čečenský problém navíc dramaticky, ba tragicky přesvědčuje, že stará brutální řešení jsou Putinovi blízká.

Dalo by se toho vyjmenovat hodně, co varuje před přílišnou důvěrou k Rusku a k jeho vládci. Ovšem oba současní čeští nejvrcholnější politici, Václav Klaus i Jiří Paroubek, se v autokracii do jisté míry zhlížejí. Proto pro ně Putin musí být v mnohém přitažlivý. I tak by ale, přestože se ani jeden z nich nějakým hlubokým vhledem do minulosti nezatěžuje, měli být v jednání se současným ruským prvním mužem opatrní. Dobře, buďme nezatížení minulostí. Ovšem nezatěžujme se ani přílišným očekáváním do budoucnosti. Pro Rusko vždy budeme zejména lákavým bonbónkem.

Vydáno pod