"Moskva zablokovala přívod turkmenského plynu, kterým chtěla Ukrajina (částečně) nahradit zastavené dodávky ruského plynu." To byla poslední zpráva, kterou jsem včera večer slyšel v kterémsi rozhlasu. To už se nedá kvalifikovat jako obchodní manévr, ale jenom jako akt ekonomického nátlaku. A tak jsem si začal klást otázky.
Svět podle Zdeňka Velíška (28)
Jako například: Je to jen ukázka toho, co by mohla přinést budoucnost v okamžiku, kdy o energetické zdroje bude skutečná nouze v globálním měřítku? Není to už první akt dramatu, které nás čeká všechny? Nebo: Co si, proboha, dnes říká Schröder, který za Německo uzavřel s Ruskem dohodu o severní větvi plynovodu - tedy o zbrani, kterou Kreml může od Evropy odříznout přesně ty země, které měl skoro půl století pod svou kontrolou, a dodnes se nesmířil s tím, že se mu z kontroly vymkly?
Není Schröderovi hanba?
Nestydí se bývalý kancléř za to, že vůbec nepochopil, jakému nebezpečí vystavuje svou zemi, celou Evropu a hlavně země, které se právě osvobodily z područí Moskvy, když se tak slepě spoléhal na „bezelstnost“ přítele Putina? Nestydí se, že byl tak politicky naivní (nemáme-li ho ovšem podezírat z toho, že byl tak politicky cynický), že od Moskvy, a právě od Gazpromu dokonce přijal „práci“? Co udělá nynější byznysmen, včerejší státník, když teď vidí, jak Gazprom plynem vydírá nebo dokonce deptá národ , který zatím nemohl jinak než zůstat závislý na ruském plynu a přitom se odvážil demonstrovat svou touhu po politické nezávislosti na Kremlu? A kolik takových politiků, kteří ještě neodešli z politiky za byznysem, dodnes dělá evropskou politiku?
To je jedna série otázek. Ale jsou i další! Vyrojily se mi v hlavě, když jsem si včera ráno (to ještě nebylo známo, že ruská energetická „diplomacie“ postihne i řadu západoevropských zemí) přečetl ve francouzských novinách titulek, který tvrdil, že Evropa je mimo nebezpečí. Přitom všude se už v té chvíli psalo o tom, že důsledky utažení ruských kohoutků pocítilo Polsko, Slovensko a Maďarsko. Novináři, a nejenom oni, napověděli, co budou považovat za „Evropu“, až půjde do tuhého. Takže otázka zní: Zavře teď „Evropa“ oči před energetickým znásilněním jedné z evropských zemí, tak jako je zavřela před znásilněním Čečenska jen proto, aby „příteli“ Putinovi nepokazila jeho budování demokracie v Rusku? Američané už první den Moskvu napomenuli. Britové řekli - podle tiskových agentur - že zůstávají přísně neutrální ve sporu mezi Ukrajinou a Ruskem! Z francouzského radia promluvil politolog, který opět pronesl slovo „přítel“ před jménem Putin, když hovořil o tom, co by měla „Evropa“ dělat.
„Evropa“ přitlačená ke zdi
Když Evropa nepozvedne hlas proti energetickému vydírání Ukrajiny, uvědomí si Ukrajinci, že „Evropa“, EU je krajně nespolehlivou záštitou proti usurpátorům. Ti malodušní a ti kteří v minulých volbách prohráli, si řeknou, že lepší je mít v zimě plyn, než sázet na Evropu a na svobodu, a mít rýmu a kašel . A dají to najevo třeba už v jarních volbách. A v Moskvě si řeknou, že energetická „diplomacie“ funguje, že se s ní mohou pokusit vzkřísit „družbu“ i u dalších národů. A že si právě docela dobře vyzkoušeli, jak si jednou poradí i s „Evropou“, bude-li tak bláhová a zůstane na nich energeticky závislá. A až bude hotová severní větev plynovodu, může Moskva rozehrát všemi svými energetickými chapadly pěknou „danse macabre“.
A ještě otázka: Není tohle chvíle, kdy Visegrád může - ba musí - dokázat, že tu není nadarmo? Kdyby nic jiného, měl by dnes „Evropě“, tj. těm, co už zase zapomínají, že Evropa nekončí na Labi, připomenout, že surovinová a jakákoli jiná závislost na Putinově Rusku je nepřípustné riziko. A když už se jí nelze na sto procent vyhnout, je rozhodně jistější neprohlubovat ji kompromisnickými postoji nebo dokonce vypočítavým, falešným „přátelstvím“.
Poznámka: Píšu dnes slovo Evropa většinou v uvozovkách proto, že jsem nějak při psaní zvolna ztrácel úctu k té „Evropě“, jakou jsem tušil za dnešními západoevropskými ohlasy na to, že Moskva zahájila proti Kyjevu ekonomickou válku. Z úleku se totiž některé evropské noviny přestaly kontrolovat a mezi tou „svou“ Evropou a novými členskými zeměmi opět začaly - aspoň mezi řádky - rozlišovat.