Kundera zaslouží kritiku i pochopení

Začnu dnes dojemnými verši:

Tam za Stalinem leťte,
sniváci, ptáci mí,
tam za Stalinem leťte,
mí ptáci ohniví!
Je v jeho dlaních všechno,
co chudák vysnil si,
ta Stalinova země je studně našich sil.

Tak, konec citátu z básně věnované Janu Trefulkovi, zahrnuté do sbírky „Člověk zahrada širá“, vydané roku 1953 - tedy o tři roky později než je datován nalezený dokument, v němž se vyskytuje jméno autora této básně - Milana Kundery. Když jsem celou tuto báseň - samozřejmě s uvedením jména autora - citoval loni v jednom svém pořadu, nepohnulo to ani lístkem na stromě. Veřejnost přijala už jako samozřejmost to, co i v těchto dnech dosti nestoudně tvrdí spisovatel Ivan Klíma, že totiž takto posedlá komunismem byla celá jeho generace.

Do této generace patřím i já a mnoho mých živých i mrtvých vrstevníků, kteří jsme v době, kdy Klíma, Kundera, Kohout, Uhde a další psali své oslavné komunistické tirády, často museli hájit svou vlastní holou existenci právě proto, že jsme komunismus odmítali. Protestuji proto za nás za všechny, aby nás pak Klíma zahrnoval mezi tu ostudnou část naší generace, do níž on a jemu podobní patřili a k níž se tehdy výslovně přihlásil i Milan Kundera. A jestliže jeden z nich se v úterních Lidových novinách vyjádřil, že když na své tehdejší smýšlení myslí, pořád se ještě červená, je kupodivu, že se nečervenal po roce 1989, kdy bez uzardění přijal funkci ministra kultury - kde mimochodem nadělal dost zlé krve - a později i předsedy českého parlamentu.

Ano, zatímco naše část této generace prožívala ústrky komunismu plných čtyřicet let, oni žili první polovinu té doby na výsluní režimu a i po jeho pádu obsadili mnohem více důležitých míst, než bylo umožněno nám, jejich nezkompromitovaným vrstevníkům.

Lamentuji tady tak vydatně hlavně proto, abych teď vyslovil myšlenku, která možná někoho pobouří. Chci říci, že u mladíka, který vzešel z tak vynikající brněnské rodiny, jako byla ta Kunderova, navíc mladíka pověstného svou vysokou inteligencí, vzdělaností a introvertností, mnohem méně chápu jeho politické blouznění, které ho neopustilo ani po vyloučení ze strany, takže se v její lůno roku 1956 zase vrátil a setrval v ní dalších čtrnáct let, než jeho údajné udání Miroslava Dvořáčka, které nyní cloumá naší i světovou veřejností.

To básnické a politické blouznění vycházelo totiž z Kunderovy bytostné podstaty a je pro mne skutečně nepochopitelné, i když tím třeba nebylo nikomu přímo ublíženo. Zatímco se píše to, v tom Kunderou nepodepsaném policejním spise s datem 14. března 1950, kdy byla zavírána nejen Horáková a Drtina, ale už také Švermová a Clementis, měl Kundera svůj osobní politický maléreček, když za nějakou urážku komunistického funkcionáře byl vyhozen ze strany. A zrovna v té chvíli k němu přijde jeho kolega Dlask, prý fanatický komunista, a řekne mu, že jedna studentka měla Dlaskovi říct, že u nich na koleji té noci možná přespí kdosi, kdo zřejmě přišel ze západu jako agent. Koho by v té hysterické době nenapadlo, že Dlaskovo sdělení mohlo být provokací, kdy se čekalo, jak se zachováte? Opakuji, netvrdím, že Kundera měl udělat to, co údajně udělal, ale velmi dobře chápu, že to eventuelně udělal. A jestliže to udělal, neměl by teď tak vehementně zapírat.

Jenže Kundera se i jinak už dávno chová divně. Nehlásit se ke svému národu a nedojít si pro státní vyznamenání na Pražský hrad - to se opravdu nesluší a opravňuje to k otázce, zdali jde ještě vůbec o českého spisovatele, obzvláště když dávno přestal psát česky a blokuje i české překlady svých prací. Ale pak je nutné v této souvislosti mluvit ještě o jiných důležitých věcech - totiž k čemu tu jsou různé ty úřady či ústavy na vyšetřování či studium komunismu i nacismu. Zatím se z nich sypou jen nařčení z nějaké té osobní policejní spolupráce, a to zejména, když jde o lidi živé a obecně známé. Stranou pozornosti zůstává skutečné studium kořenů těch věcí. A sem by kromě zločinů obou totalit mělo patřit také zkoumání takzvaného třetího odboje, o jehož existenci a užitečnosti jsou pracovníci těch ústavů stoprocentně přesvědčeni. Na Dvořáčkově případu by nás mohlo zajímat především to, jak to vlastně bylo s jeho vysilatelem Františkem Moravcem, o němž teď historici dost neuctivě mluví jako o špiónu, jemuž není co věřit, aspoň pokud šlo o jeho verzi přípravy atentátu na Heydricha. Dále jak to bylo i s jinými agenty-chodci po únoru 1948. Pro koho chodili a co nosili? Ota Rambousek říká, že vůbec nevěděl, co přenášel. Na jednom semináři jsem slyšel dva historiky, kteří vykládali, že agenty-chodce posílali i zhrzení politici, aby pak jejich zpráv využívali pro vylepšení své pozice v emigraci.

Nuže, jak to bylo a co v činnosti těchto možná zneužívaných mladých mužů opravdu mělo sloužit našemu osvobození od komunismu? To by nám měly ty instituty říci. Není jim vůbec divné, že podle jejich pracovníka Hradílka Dvořáček místo přednostního splnění jakéhosi Moravcova úkolu vyskočil z tramvaje, aby se pozdravil s dávnou známou, kterou požádal, aby mu uschovala na koleji kufr, v němž byly podle toho policejního dokumentu úžasné věci: dva klobouky, dva páry rukavic, dvoje brýle proti slunci a krabička krému. Není tenhle policejní výčet našim průzkumníkům divný a nezaráží je, že právě tohle měla být výbava agenta-chodce?

Ředitel Činoherního klubu a současně historik Vladimír Procházka, podobně jako spisovatel Pavel Kosatík, konstatuje, že pro skutečně seriozního badatele jediný a dále neověřený pramen neznamená téměř nic. Stojí tedy za to, aby takový jediný zdroj pošpinil bohaté literární dílo mezinárodně proslulého spisovatele, byť v celém jeho životě nacházíme různé podivnosti? A nebylo by už na čase, abychom se z těch našich studijních ústavů dověděli o totalitách něco důležitějšího než stálé osobní diskreditace?

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Policejní spis
Policejní spis
Více fotek
  • Policejní spis autor: ČT24, zdroj: Respekt http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/473/47220.jpg
  • Miroslav Dvořáček autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/471/47037.jpg
  • Milan Uhde autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/131/13100.jpg
  • Milan Kundera autor: ČTK, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/463/46285.jpg