Latinské oči Filipa Kandy: Naděje pro USA, svět i Latinskou Ameriku

"Zvolení Baracka Obamy je ukázkou toho, že epochální změna, která se začala rodit od jihu amerického kontinentu, by teď mohla klepat na dveře Spojených států." Slova venezuelského prezidenta Huga Cháveze, kterými vítal americkou volbu, asi nepřekvapí, i když je třeba je chápat s jistou, pro Chávezovy výroky typickou, nadsázkou. Nicméně pro současnou situaci jsou víc než charakteristická. Během předchozích osmi let vlády George W. Bushe se země Latinské Ameriky výrazně přiklonily k levicovým vládám, na čemž měl dosluhující americký prezident a jeho politika svůj velký podíl. Pro většinu zemí na jih od Spojených států teď volba Obamy prezidentem s sebou nese naději na lepší budoucnost.

 

Co může kontinent čekat od Obamy?

„John McCain se narodil v Panamě a byl skoro ve všech státech Latinské Ameriky. Obama nikoli,“ tvrdili během volební kampaně McCainovi poradci a stoupenci. „Ano, ale závazek pomoci regionu se neměří počtem hodin a dní na něm strávených,“ oponovali lidé kolem Obamy. Například prezident Bush je jedním z těch šéfů Bílého domu, kteří nejvíc času strávili v Latinské Americe. A pomohlo to? Nikdy dosud nebyl zájem USA o dialog s Latinskou Amerikou tak chabý jako je teď.

Co může tedy Latinská Amerika od Obamy čekat? Lze očekávat, že Obama bude především svým jižním sousedům víc naslouchat a jednat s nimi. Nebude jim vnucovat projekty a politické strategie z pozice silnějšího. George Bush zaměstnal zemi v dalekých válkách na Blízkém a Středním východě. Na Latinskou Ameriku už mu nezbývalo. Obama chce americká vojska z Iráku stáhnout, posílit je v Afghánistánu a zajímat se víc o své partnery na americkém kontinentu.

Lze očekávat, že problém narkoobchodu v zemích Latinské Ameriky bude Obama řešit míň pomocí represivních složek a metod a víc dojednáním společných politik životaschopných pro jednotlivé země a jejich obyvatele. Lze očekávat změnu ve vztahu k Venezuele. Válečná rétorika jejího prezidenta Cháveze a jeho zášť vůči Spojeným státům je ze všeho nejvíc odrazem postoje a politiky prezidenta Bushe vůči regionu. Populista Chávez vděčí za svou podporu doma právě Bushovi, který je v očích četných Latinoameričanů nenáviděný. Naopak Chávez je pro mnohé tím „hrdinou“, který se Washingtonu nebojí a umí se mu postavit. Bush Cháveze nenáviděl natolik, že dokonce vymazal jeho jméno ze svých projevů. Nyní si dokážu představit brzkou schůzku obou prezidentů, která by mohla být začátkem opětovného sblížení a užitečné spolupráce mezi oběma zeměmi (alespoň tak, jak s Chávezem spolupracuje například Sarkozy či Zapatero). Postoj Obamy k Chávezovi nakonec povede i k větší demokratizaci Venezuely.

Obavy teď zřejmě bude mít vláda v Kolumbii. Dosluhující prezident dojednával s Bogotou smlouvu o zóně volného obchodu. Obama ji jistě nebude chtít dokončit dřív, než se zlepší situace kolem porušování lidských práv, do které jsou kolumbijská armáda a vládní instituce zapleteny. Změny lze očekávat jistě i v americkém přístupu ke Kubě. Obama bude chtít modifikovat to, co v politice Washingtonu vůči Kubě téměř půlstoletí nefungovalo. Zda tou změnou bude třeba i zrušení hospodářského embarga zatím není zřejmé. Už teď se ale ví, že Obama se bude chystat povolit cesty na Kubu americkým příbuzným Kubánců. Chystá se povolit i zasílání peněz rodinám na Kubě. Pomýšlet na schůzku Baracka Obamy s Raúlem Castrem je ale jistě předčasné. Nepochybně však Obama brzy vyšle signál smířlivějšího tónu vůči Havaně, a hodně bude záležet na kubánské reakci.

Kníže v Albánii

Ve stínu překotných událostí kolem americké změny však zůstala jedna zahraniční státní návštěva. Čtyři dny před americkými volbami ji absolvoval český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v Albánii. Pravdou je, že hlavní výsledky cesty, česká podpora Albánii v jejích snahách o větší integraci s EU a albánský zájem o české investice, se v českých médiích příliš neprosadily. Tomuto blogu by ale neměla zůstat utajena skutečnost, že jeho autor, stejně jako už na dvou předchozích cestách ve Španělsku, tak i teď v albánské Tiraně, opět padl únavou a vyčerpáním. A znovu to bylo na významném místě: usnul v křesle albánského prezidenta. A opět měl divoké sny (viz přiložený fotoseriál) o státním převratu, jehož byl protagonistou. Ale jak dokumentují i další fotografie, nebyl sám. Během jednání usnul i kníže. Ale stejně je kabrňák…             

Filip Kanda
Filip Kanda
Více fotek
  • Filip Kanda autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/511/51027.jpg
  • Karel Schwarzenberg autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/511/51029.jpg
  • Barack Obama autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/507/50629.jpg
  • Álvaro Uribe autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/31/3058.jpg
  • Karel Schwarzenberg autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/511/51030.jpg