Očekávaná rekonstrukce vlády po volebním výprasku koalice ještě nezačala a před prosincovým kongresem ODS zřejmě ani nezačne. Svou pozici zatím ustál Mirek Topolánek i hlavní adept na odvolání z vlády Tomáš Julínek. Ten nyní tvrdě usiluje o udržení v ministerském křesle s využitím svých největších koaličních oponentů - lidovců.
Napraví partneři Julínkovi hlavu?
Julínek je přesvědčen, že jeho reformy, označované za „revoluci ve zdravotnictví“, stále ještě nejsou mrtvé a on je schopen je „přijatelněji“ vysvětlit. „Můj největší boj je, že lidé si reformu spojují s negativním efektem,“ říká. Ministrův kritik z domácí stáje poslanec ODS Boris Šťastný ovšem vidí Julínkovy slabiny i v „neschopnosti politického myšlení, nekomunikaci a absenci sociální inteligence“. Julínek to odmítá jako „trošku kruté hodnocení“ a tvrdí, že Šťastný má potřebu se vůči němu vymezovat až po prohraných volbách. Naprosto zásadně Julínek odmítá návrhy a názory svého rivala v dresu ČSSD Davida Ratha i výzvu České lékařské komory k odstoupení z funkce ministra, kterou podpořilo 80 procent delegátů sjezdu komory. A to čelí i varování premiéra Mirka Topolánka, že pokud nebude schopen prosadit „i ty absolutně pozitivní kroky jenom proto, že je to Tomáš Julínek“, bude jeho pozice ohrožena, či spíše ztracena.
Nicméně se zdá, že tvrdohlavý ministr má určitý respekt alespoň ke kritice ze strany lidovců. Ti mají proti jeho reformám, zvláště proti privatizaci pojišťoven, převodu fakultních nemocnic na akciové společnosti a proti plošným poplatkům, zásadní výhrady od počátku. Správní poplatky, které bezesporu byly jednou z příčin volební porážky, však Julínek razantně hájí. A to i přesto, že ODS v otázce poplatků na krajské úrovni už ustupuje politikům ČSSD, a že Julínkův mluvčí Cikrt připouští možnost kompromisu s lidovci. Konečně i sám Julínek už částečně ustoupil a po dohodě se šéfem KDU-ČSL Jiřím Čunkem stáhl nejkonfliktnější zákony. Podle Legislativní rady vlády navíc jedna ze čtyř předloh - novela o veřejném zdravotním pojištění - ani nebyla v souladu s právem Evropských společenství.
Křesťanští demokraté zpochybňují rovněž zákon o specifických zdravotních službách. Odmítají umožnění umělých potratů v ČR cizinkám i soudní rozhodování o povolení potratu na přání dívek do 16 let, nesouhlasí-li se zákrokem rodiče. Ačkoliv důvodem těchto změn bylo uvedení české legislativy do souladu s evropským právem, Julínek vyjádřil ochotu i v tomto bodě ustoupit. Lidovci mohou jen zpytovat svědomí, proč tak vehementně prosazovali náš vstup do Evropské unie, když bylo jasné, že některé křesťanské a etické hodnoty přijdou zkrátka. Pozdě teď chápou, že unijní legislativa pokládá usmrcení počatého dítěte za běžnou „zdravotní službu“, na níž mají mít občané EU v každé členské zemi stejné právo jako místní. Hodlá-li tedy Julínek opravdu riskovat konflikt s EU a zohlednit připomínky KDU-ČSL, zřejmě zoufale spoléhá na lidoveckou podporu dalších reforem.
Lidovecký protijulínkovský „spiritus agens“ Ludvík Hovorka ovšem s podporou Julínkových zákonů stejně nepočítá. „Reforma je tak špatná, že žádný takovýto obchod nepřipadá v úvahu,“ upozorňuje. Vážné výhrady k zákonům mají kromě lidovců i zelení. Jejich obavy vyvolává také „katalog výkonů“, který podle Julínkových představ sice popíše závazné postupy léčby, ale nestanoví právně závazné standardy, neboli minimální ceny za jednotlivé výkony. Lidovci i zelení tvrdí, že nebudou-li minimální ceny zakotveny v právním systému, např. formou ministerské vyhlášky, otevře to cestu k dvojímu zdravotnictví - pro chudé a pro bohaté. Způsob stanovení standardů podle expertů obou koaličních stran rozhodne o osudu českého zdravotnictví. Pokud standardy neobsahují minimální cenu za výkon, který povinně hradí pojišťovny, mohou pojišťovny o ceně rozhodnout samy a znepřístupnit tak dražší výkony celým skupinám obyvatelstva. Julínek namítá, že ani zdravotníky sousedních zemí neregulují tak přísné předpisy a že konkurence mezi pojišťovnami zaručí poskytování co nejlepších služeb i co největší rozsah „bezplatného“ zdravotnictví. Ale už ani na tyto argumenty koaliční partneři neslyší, protože ministrově neurčitosti nevěří.
Cestou ze slepé uličky by bylo přiznání, že tento způsob reformy nemá šanci na schválení a je třeba najít vyvážený kompromis mezi efektivnějším zdravotnictvím a široce dostupnou špičkovou zdravotní péčí. Pokud ministr Julínek v krátké době nepředloží pro slabší sociální vrstvy méně riskantní variantu reformních zásad, budou jeho dny ve vládě pravděpodobně velmi brzy sečteny.