Napsat, že YouTube je vedle sociálních sítí největším uživatelským hitem internetového kyberprostoru poslední doby, je nošením dříví do lesa (v Česku), sov do Atén (v Německu), případně uhlí do Newcastlu (v Británii). K tomuto nošení dříví do internetového lesa mě vyprovokovala zpráva, že od pátku má Vatikán na YouTube vlastní kanál. Umístil na něj papežovo Vánoční poselství a další jeho projevy, včetně toho posledního, předneseného o víkendu, v němž papež kromě jiného řekl: "Rád bych se dnes také zmínil o poselství ke Světovému dni sociální komunikace, které bylo zveřejněno v předvečer svátku patrona žurnalistů, svatého Františka Saleského. Poselství se zabývá novými technologiemi, které učinily internet informačním zdrojem nejvyšší důležitosti, zvláště pro takzvanou digitální generaci. Moudré využívání komunikačních technologií bezesporu umožňuje, aby vznikala společenství, která podporují hledání pravdy, dobra a krásna, překonávajíce zeměpisné hranice a etnická rozdělení."
YouTube, papež a média
Inspirován projevem, zapátral jsem po detailech života a smrti Františka Saleského, který žil na přelomu 16. a 17 století ve Švýcarsku. S úlevou jsem zjistil, že jeho rozsáhlá publicistická činnost ho nepřivedla na planoucí hranici, ale naopak vedla k usmíření mezi kalvinisty a katolíky tím, že odstraňovala jejich předsudky. Kéž by se to dařilo i současným žurnalistům!
Ale zpět k YouTube. Fakt, že Vatikán s vlastním rozhlasem, televizním centrem a webovou stránkou vatican.va expandoval také do YouTube, není žádným překvapením. Svůj kanál tady má už kdekdo. Třeba BBC s téměř čtyřmi tisíci videoklipy a padesáti tisíci subskribenty. Nebo také česká KDU-ČSL s dvaceti subskribenty, dvaceti pěti šoty, v němž jen ten úvodní s Jiřím Čunkem překročil pětimístnou sledovanost, což dokážou i některé soukromé blogy.
V poslední době mě však zaujalo, jak se YouTube pomalu, ale jistě stává zdrojem obrazových zpráv pro česká televizní média. Až dosud tyto průniky ze světa internetu do televizní říše souvisely s událostmi, v nichž videoklip sehrál nějakou důležitou roli. Příkladem z loňského roku budiž videoklipy umístěné na YouTube předtím, než se jejich autor, finský student, odebral masakrovat své učitele a spolužáky.
Stále častěji se však videoklipy z YouTube stávají samostatnou zprávou. Předvedla to například TV Nova minulé úterý sestřihem „obamovských“ klipů. Těch příkladů bylo však za loňský rok mnohem více a nejen na Nově. Například ČT využila a okomentovala parodický klip na pražského radního Milana Richtera (28.5.) nebo převzala z YouTube záznam bitky mezi ostravskými a olomouckými fotbalovými rowdies (12.5.). Televize Prima zase vysílala zprávu „Šílený řidič si jízdu na motorce natočil“ (27.5.). Ovšem TV Nova využívala YouTube nejvíce, většinou jako zdroj zpráv-kuriozit pro závěr Televizních novin (Chlapečkovi vyoperovali z hlavy vlastní dvojče, Čech vynalez superkolo, Včely umí počítat, Znásilněná žádá spravedlnost atd.).
Do tohoto rozjetého vlaku naskočila nyní také TV Barrandov, jejíž zpravodajsko-publicistický pořad „90 minut“ chce nastolovat témata, „která hýbají českou společností.“ Pořad sice pravidelně nesleduji, ale všiml jsem si, že YouTube může pro něj být výhodným a laciným informačním zdrojem. Třeba když se jednou z jeho hlavních zpráv stala informace o tancujícím cestovateli Mattu Hardingovi. Na internetu se proslavil tím, že v každé zemi či v každém městě, které navštívil, si před kamerou zatancoval zvláštní a stále stejný taneček, a svoje klipy pak vystavil na YouTube. V průběhu 14 měsíců navštívil 42 zemí a výsledný sestřih těchto klipů vytvořil docela zajímavou koláž prostředí a lidí. Pro internetové publikum je Matt Harding stará vesta a dávno „provařené“ téma. Pro „90 minut“ TV Barrandov to byla žhavá aktualita, jejíž zajímavost spočívala možná také v tom, že naplnila zdarma více než pět minut vysílací plochy.
Je však toto cesta, kterou by se mělo ubírat televizní zpravodajství? V novinách a časopisech dnes už dobře vědí, že jenom z blogů se vydání sestavit nedá. Pro YouTube ve vztahu k televiznímu zpravodajství to možná platí stejnou měrou.