Nadějné léčení krize

Když jsem si pročítal návrhy na léčení krize, které vládě předložila Národní ekonomická rada, byl jsem velmi potěšen. Jsou to dobré rady a dávají naději. Popravdě řečeno, překvapen jsem nebyl, všechny členy sboru znám, některé hodně dobře. Očekával jsem, a nebyl zklamán, že si rada zachová chladnou hlavu a nepodlehne keynesiánskému vábení, jako v Evropě a v USA kdekdo, zadlužit stát a ulevit dnešku na úkor budoucnosti. To ostatně lordu Keynesovi už před dobrými šedesáti lety namítal a stále opakoval profesor von Hayek.

Plošné zvyšování celkové poptávky pomocí výdajů státu není dlouhodobé, ale jen krátkodobé řešení. Ohrožuje budoucnost, protože udržuje při životě výrobní struktury, které měly zaniknout a uvolnit místo novým. Lord Keynes mu cynicky opáčil: „Pane kolego, dlouhodobě budeme přece všichni mrtvi.“ Jsem tedy moc rád, že ekonomická rada vlády neposílá do hrobu děti našich dětí. Také Masaryk nás učil dívat se na věci z hlediska věčnosti, jak bývalo v křesťanské Evropě dobrým zvykem, než přišli ke slovu socialisté. Skutečně je velmi těžké dávat radu - prosím Vás, to nedělejte. Poradce pak snadno vypadá, že žádnou radu nemá. Takže tleskám národní radě a ministru Kalouskovi za lekci z klasického evropského uvažování.

Náš sbor prvoligových ekonomů však nezůstal jen u této negativní rady, i když je strategická a ze všech rad daleko nejdůležitější. Nejvíce se mi zamlouvá rada poskytovat záruky za úvěry, zejména malým a středním podnikům a exportérům. Instituce, která to dobře umí, tu je, ale její význam nebyl nikdy pořádně doceněn. Českomoravská záruční a rozvojová banka má v čele vynikajícího ředitele Macku, který však vždycky zápolil s neochotou státu vybavit jeho banku dostatečným kapitálem. České banky se polekaly rizika nesplácení úvěrů, které poslalo ke dnu jejich americké kolegyně. Potácejí se stejně jako ony mezi nezřízenou chutí dávat úvěr kdekomu a panickým strachem z půjčování vůbec. Nyní jsou se svým cyklem euforie a strachu dole a potřebovaly by dostat svého bankovního ducha do normálu - půjčovat a být při tom opatrné. Stát by zde mohl pomoci tím, že záruční bance poskytne co největší kapitál, aby mohla podnikatelům ručit za úvěry od ostatních bank a ty by se tím zároveň postupně zbavovaly strachu z půjčování. Loni měla záruční banka na ručení provozních úvěrů jen mizerných 800 milionů.

Také rada snížit sociální pojištění, které platí zaměstnavatelé, je velmi dobrá. Podniky budou ochotněji zaměstnávat lidi, protože se jim uleví. Pokud vláda váhá mezi tím, zda snížit pojištění jen za nově přijímané pracovníky nebo za všechny, pak se mi zdá ta druhá možnost jasně lepší, jednoduše proto, že dvojí ceny stejného zboží jsou vždycky špatné. Do žejdlíku ekonomiky práce by patřila i rada usnadňovat podnikům zkracování týdenní i denní pracovní doby a nenechat se svazovat obstarožní legislativou, která se tváří, že námezdně pracující chrání, ale ve skutečnosti jim jasně škodí. Propouštění lidí je kruté, je to velké plýtvání potenciálem kvalifikace a měla by to být až ta úplně poslední možnost. Podniky by si udržely lidi, až zase nastanou lepší časy, a lidé budou za dočasně zkrácenou pracovní dobu vděčni, je to vždycky lepší, než být nezaměstnaný.

Nevadí, že myšlenka rychlejších firemních odpisů musela čekat až na krizi, hlavní věc je, že se konečně ujala a bude mít patrně všestrannou politickou podporu. Je opravdu výborná, podnikům pomůže dýchat. Rychlejší odepisování by ale nemuselo skončit s krizí, mohl by z něho být trvale zabydlený nástroj podpory inovací a technického pokroku vůbec.

Pochvalu si také zaslouží odhodlání vlády skončit s investičními pobídkami. Konečně. Už několik let moji studenti na Národohospodářské fakultě VŠE píší diplomové práce, které stále dokola dokládají jejich vadnost. Evropská komise dělá chybu, když nad nimi přivírá oči, jsou přece jasným vybočením z pravidel férové soutěže a připuštěním  role, kterou by vlády podle evropských pravidel nikdy neměly vůči trhu hrát. Investiční pobídky nejsou ničím jiným než státem provozovanou korupcí zahraničních investorů a rozpoutáváním mezinárodní soutěže v nacionalismu.

Jen z nápadu se šrotováním starých aut a dotováním nákupu nových nemám radost. Čouhá z něho jako sláma z bot, že jeho autor pochopil svoji roli v Národní ekonomické radě úplně stejně, jako svůj mandát chápou mnozí poslanci. Myslí, že jsou velvyslanci své vesnice nebo podniku a že mají sloužit jim, a nikoli české společnosti jako celku.

Miroslav Kalousek a členové NERV
Miroslav Kalousek a členové NERV
Více fotek
  • Miroslav Kalousek a členové NERV autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/640/63906.jpg
  • Brífink premiéra, ministrů a NERV autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/639/63851.jpg
  • Miroslav Kalousek a Mirek Topolánek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/639/63848.jpg