Co je občanu do odposlechů, občan má ukázněně volit!

Neměl jsem nikdy dobrý pocit, když na mne z médií civěly nebo křičely dosti soukromé výroky z odposlechnutých rozhovorů. Lze si představit, co dokáže šikovná manipulace i se slovy velmi nevinnými, jak je možné hovořící postavit do značně pokřiveného světla. Ovšem zákaz zveřejňování odposlechů pod pohrůžkou drakonických trestů mě zcela znechutil.

Především: zveřejnění lži nebo manipulace se slovy jsou postižitelné podle už dávno existujících právních ustanovení. Lze bránit svoji osobnost soudní cestou. Jenomže takové preventivní opatření jako je zákon o zákazu zveřejnění odposlechů zjednodušuje pozici a pomůže i v případě, že odposlech obsahuje pravdu. Také si výkonná moc řečeným zákonem myje ruce. Je to přece její vina, že se odposlechy, nástroj policejního vyšetřování, dostaly do médií. Sotva by se našel novinář, který by měl na stole takový materiál, a nepoužil ho. Ovšem - jak mu odposlechy na stůl přiletěly? Svědčí to více o špinavosti politického boje, než o špinavosti médií. Naši všemocní si postihováním novinářů zjednodušují práci: trestají pouhé posly špatných zpráv. Ne jejich tvůrce.

Pročpak taková horlivost? Svým masovým hlasováním a neochotou být proti zákonu, který omezuje svobodu slova, dokazují naši poslanci tam a zpátky přes politické spektrum, že jejich svědomí je šmahem znečištěné. „Co by na mě asi tak mohlo vyjít najevo?,“ říkají si. „Ve kterých případech, pohybujících se na hranici zákona nebo za ní, jsem se pohyboval a s kým podivným a ze všech stran podezíraným, ba už usvědčeným, jsem o tom klábosil?“ V této zemi, kdy jsme z korupce - ať už v roli korumpujícího (uplácejícího) či korumpovaného (upláceného) - podezřelí všichni (a většina právem), není divu, že se dámy a páni poslanci bojí. Vzhledem k tomu, že ryba smrdívá od hlavy, musejí si do účesů nalít hodně voňavky. A takový cenzurní zákon je parfém nad parfémy.

Přičteme-li ještě, že novinářka Sabina Slonková byla odsouzena k pokutě za to, že odmítla prozradit zdroj, od něhož získala informaci, jak se před volbou prezidenta sešli pánové Šlouf a Weigel a besedovali spolu, můžeme říci, že se nad zdejším novinářským řemeslem pomalu smráká. Budeme se dozvídat kdo s kým a jak, ale nejvýš v oblasti postelí s nebesy popkulturních hvězdiček. Ať se lid uspokojí a nakonec i poslance to baví, takové pikantní drby. Avšak kdo komu, od koho a za co, to zůstane zákonně utajeno. Po takových věcech obecenstvu nic není.

Občan je určen v oblasti politické pouze k výkonu voleb.
Souprava pro odposlechy
Souprava pro odposlechy