Mystifikátoři, whistleblowers a média

Protože nečtu pravidelně bulvár, unikla mi minulý týden událost, která je svým způsobem pro českou mediální, ale i celou společenskou scénu charakteristická. Neboť přináší další důkaz o tom, jak snadno se nechají média zmanipulovat, a jak mystifikátoři všeho druhu u nás mohou počítat s úspěchem, pravda, naštěstí většinou jen krátkodobým.

V pondělí 2. února vyšel bulvární deník Aha! s titulkem na první straně Těžká autonehoda, který doprovázel podtitulek: Vezl manželku a dvě děti: roční Julinku a šestiletého Péťu. Obětí autonehody se měl stát Petr Kratochvíl, o jehož osud se na základě této zprávy začala strachovat nejen exmanželka Lucie Bílá, ale podle Petra Hájka na Hradě i sám pan prezident.

Jak se ještě v pondělí ukázalo, Petr Kratochvíl si z bulváru vystřelil, na což deník Aha! reagoval v úterý 3. února další první stranou s útočným palcovým titulkem Hrozí mu vězení!, v němž redaktoři své přání vydávali za skutečnost. K deníku Aha! se v úterý připojil i spřátelený deník Blesk, který Kratochvílovo dementi doprovodil titulkem Nechutný žert s dětmi.

Své jednání Kratochvíl později vysvětlil takto: „Byl jsem tři minuty ve škarpě, kam jezdím schválně a rád a dětem ukazuju, jak hummer všechno vyjede, a za tu chvíli to někdo vyfotil, aniž by zastavil. To mě prostě naštvalo.“ A proto začal vykládat bulváru, který se okamžitě přihlásil, že to byla nehoda s vážnými následky. Detaily Kratochvílovy výpovědi a celého příběhu jsou k dispozici na webové stránce Blesku včetně videa. Vida, o co člověk přichází, když nečte bulvár.

V této souvislosti mě však napadlo ještě něco jiného. Stačí jedno auto v příkopě, které kdosi vyfotografuje a fotku pošle médiím, a hned se za tím hledá velká story. Stačí jeden student, novinář či badatel, jeden nalezený dokument, a hned z toho média vyvozují dalekosáhlé závěry.

Ne, tentokráte nemám na mysli případ Kundera, ale doporučující dopis Jiřího Weigla na Viktora Koženého, který se dostal do ruky Nikolu Hořejšovi, jenž v rámci Fullbrightova stipendia ve Washingtonu spolupracuje s Center for Public Integrity. O tom, co Hořejš ve Washingtonu dělá, jsem se dozvěděl z jeho nedávného článku v Lidových novinách, ve kterém psal o informátorech - tzv. „whistleblowers“ v USA. (Jak se v článku uvádí, adekvátní český překlad tohoto slova u nás neexistuje, může to být informátor nebo práskač, ale whistleblower doslova znamená „ten, co píská“ - podle pouličních strážníků, jejichž píšťalka upozorní na překročení zákona další policisty, ale i veřejnost). Hořejš se o svém nálezu rozhodl informovat týdeník Respekt, který dvoustranu okořenil titulkem Pirát na Pražském hradě.

Nic proti whistleblowers, jsou užiteční, protože nás upozorňují na to, co se kolem nás děje. Jenom ty jejich signály by se asi měly zpracovávat s větší důkladností a odpovědností.
Petr Kratochvíl
Petr Kratochvíl