Newseum a jiná washingtonská muzea

I když se zdá být na první pohled Washington trošku nudným, úřednickým městem, každý turista si v něm může dosyta užít jedné věci - muzeí. Ty jsou v americkém hlavním městě na každém kroku. Všude se tu rozdávají mapky s přehledem muzeí, aby se v tom člověk zorientoval. Je tu muzeum americké historie, letectví a kosmonautiky, muzeum afrického nebo indiánského umění, muzeum holocaustu anebo novinářství. To jen tak pro začátek.

Jít do kteréhokoli z těchto „národních“ muzeí ve Washingtonu ale znamená strávit tam minimálně půlku dne. Jsou totiž obrovská, zajímavá a nevíte, kam dřív. Výstavní budovy vypadají jako obří hangáry, kam se vejdou tisícovky exponátů a stejný počet návštěvníků (vždyť jen zaměstnanců a dobrovolníků tu pracuje skoro 800). Už ani u nás v Česku většinou muzea nezaostávají za světem a snaží se vývoj dohnat moderními prvky, jako jsou například filmové projekce. Nikde jinde jsem ale ještě neviděla tak puntičkářsky odvedenou práci a zajímavé instalace jako ve Washingtonu.

Například muzeum letectví a kosmonautiky vás už ve vstupní hale zavalí modely letadel i vesmírných raket. Pro příznivce kosmonautiky je toto místo rájem. Může se podívat na model Apolla 11, sáhnout si na pravý měsíční kámen, anebo konečně vyřešit záhadu, jak čůrají astronauti. Kromě doplňujících oddělení (jako jsou role letectví ve 2. světové válce nebo nejnovější vesmírný výzkum) si může zajít i na film o Velkém třesku nebo vyzkoušet simulovaný let Boeingem. Zmíněn je tu Vladimír Remek. Asi se holt pracuje muzejním zaměstnancům v Americe lépe než těm našim, kteří si musí pomalu každou korunu vybojovat u sponzorů. Tohle muzeum letectví a kosmonautiky je totiž dotované státem, jeho fungování zajišťuje zákon. A od sedmdesátých let, kdy bylo otevřené, patří pravidelně každý rok k nejnavštěvovanějším na světě.

Naproti tomu tzv. Newseum, tedy muzeum zpravodajství a novinářství na slavné Pennsylvania Avenue, která vede od Bílého domu ke Kapitolu, je institucí jednou z nejnovějších. Washingtonskou muzejní síť rozšířilo Newseum teprve vloni v dubnu a jeho otevření živě přenášela CNN. Taková to byla událost. Jen za první den muzeum navštívilo přes 10 tisíc lidí. Aby ne - Newseum každý den vystavuje na chodníku před hlavním vchodem titulní stránky novin z celých Spojených států. Uvnitř sedmipatrové budovy pak najdete v elektronické podobě dohromady 676 novinových titulů ze 70 zemí světa. Ty české jsem ale hledala marně. V další části muzea je přiblížen vývoj zvukových médií - ze zabudovaných počítačů si můžete pustit rozhlasový popis událostí, jako byl výbuch vzducholodi Hindenburg, obrazově už si připomenete sexuální aféru Billa Clintona nebo hurikán Katrina na sto různých způsobů, tedy jak tyto události viděli reportéři z různých televizních stanic. Zkrátka, co bylo jednou natočeno, je k vidění nebo slyšení na washingtonské adrese muzea zpráv. To stejné je k dispozici samozřejmě i o útoku na newyorská dvojčata, ostatně 11. září je v muzeu věnován speciální prostor. Mezi stovkami titulů s fotkami hořících mrakodrapů je i kus konstrukce jedné z věží.

A to jsem se ještě nezmínila o oddílu, který se věnuje novinářům v ohrožení a dokonce těm, kteří během své práce přišli o život. Ani o dvou televizních studiích, která si mohou návštěvníci vyzkoušet. Je tu profesionální režie, klíčovací prostředí, takže každý, kdo přijde, se může na chvíli proměnit do role televizního redaktora. I v muzeu zpráv se promítají filmy o kouzelné moci médií a můžete si prozkoumat taky zákulisí těch největších mediálních událostí minulého století. A stejně to ještě není všechno. Než odejdete, zavede vás to jaksi automaticky do muzejního obchodu. Tam si nakonec můžete koupit archivní vydání novin třeba ze dne, kdy skončila 2. světová válka, repliku starých psacích strojů nebo náušnice v podobě filmové kamery. Co je každému libo.

Jen máloco mě v Americe nadchlo právě tak, jako washingtonská muzea. Člověk má pocit, že vše o daném tématu je právě tady na jednom místě. I když je mezi těmi předměty, informacemi, obrázky a zvuky tak trochu ztracený. Na druhou stranu právě tady může pro mnohé začít ona nekonečná cesta za poznáním a věděním…

Model letušky z 60. let 20. století
Model letušky z 60. let 20. století
Více fotek
  • Model letušky z 60. let 20. století autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/675/67468.jpg
  • Newseum autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/675/67469.jpg
  • Newseum autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/675/67470.jpg