Dětí se nikdo neptal, když vymýšleli jesle

Tak jsme se z ciziny dozvěděli, že je u nás málo jeslí. Totiž zařízení kolektivní péče, která si nevymysleli kojenci, aby si odpočinuli od rodičů, nýbrž dospělí, jimž děti vadí v kariéře či navyšování hmotných statků. Poplašnou zprávu o malém počtu jeslí u nás vyslali socialisté z EU. Leader Strany evropských socialistů, jejímž členem je i ČSSD, Nyrup Rasmussen dokonce spatřuje v nedostatečnosti jeslí v ČR důkaz, že naše předsednictví uvádí do praxe slova českého prezidenta, že se musí snížit sociální standardy v Evropě. Vedle zřetelné předvolební agitace vyčnívá z jeho slov i nechuť chápat sociální politiku jinak, než jak ji prezentuje kolektivistickou mánií stižená eurolevice.

Tzv. barcelonská kritéria, pocházející z r. 2002 (kdy jsme ještě nebyli členy EU), staví před všechny členské země bez rozdílu jednotný cíl: do r. 2010 mít jesle pro 33 % dětí a školky pro 90 % předškoláků. Je pravda, že počet evropských žen postrádajících různá zařízení denní péče o děti je vysoký, pohybuje se okolo šesti milionů. Jistě lze k tomuto problému najít přístup, respektující nejlepší zájem dítěte a ne jen nejrychlejší návrat matky na pracovní trh. Bylo by proto užitečné nesměšovat pojmy zaměstnanecká politika a rodinná politika, která ostatně je v kompetenci členských zemí. Barcelonská kritéria svou strohostí však právě takový mišmaš připouštějí. Či spíše povyšují důraz na zaměstnanost matek nad důležitost jejich mateřského poslání. A v podání socialistů preferují kolektivistický systém péče ovládaný státem, potažmo unií.

Rozdíly mezi různými kulturami členských států ovšem existují, jakkoli by je sociální euroinženýři rádi smazali, aby s unifikovanou společností mohli nakládat dle libosti. V mnoha zemích se namísto rozšiřování počtu státních jeslí rozvíjejí služby péče o děti na soukromé bázi, např. služby tzv. Tagesmutter (Německo, Rakousko, Švýcarsko), zavedené v Rakousku už před 30 lety. Ve Francii pečují o 18 % dětí do 3 let licencované pečovatelky, 2 % jsou v péči nelicencovaných „au-pair“. Také v Británii je péče o předškolní děti svěřena především soukromým institucím, jako jsou profesionální pečovatelky, jesle, družiny, školky a kluby. Ve Skandinávii navštěvuje jesle okolo 70 % dětí, nicméně většina evropských zemí se barcelonským cílům dosud nepřiblížila.

Ani komunistickému režimu u nás se nepodařilo do jeslí umístit více než 24 % nemluvňat. O problematičnosti naplňování barcelonských kritérií svědčí i vývoj počtu našich jeslí a míst v nich. Zatímco v r. 1990 u nás bylo 1 043 jeslí s 39 829 místy, do r. 1998 klesly počty zařízení až na 77 pro 2 191 dětí. Tento trend se nezastavil ani po barcelonském summitu (za vlády ČSSD), kdy došlo k dalšímu úbytku jeslí - na 46 s 1 445 místy v r. 2006. Dnes jsou v jeslích umístěna jen necelá dvě procenta dětí do 3 let. Nelze se tomu příliš divit, protože i podle průzkumů dětských psychologů byl pobyt dětí v těchto zařízeních z hlediska jejich vývojové úrovně předčasný, přinášel dítěti zvýšené nároky a jeho organismus fyzicky a především psychicky zvýšeně zatěžoval, u některých vedl k citové deprivaci. Mezi příčinami klesajícího počtu dětí v jeslích figuruje rovněž změna hodnotové orientace rodičů, prodloužení délky rodičovské dovolené na tři roky a doby nároku na rodičovský příspěvek na čtyři roky.

Také poptávka českých rodičů dětí do 3 let po jeslích nedosahuje barcelonských 33 procent, třebaže řada z nich vodí děti do školky mezi předškoláky. Ministerstvo zdravotnictví v chystaném zákoně o zdravotnických službách se zřizováním jeslí jako zdravotnických zařízení nepočítá. Naopak balíček prorodinných opatření, připravený ministerstvem práce a sociálních věcí (už schválený vládou), v rámci maximálního sladění pracovního a rodinného života počítá s řešením péče o předškolní děti ve více variantách. Vedle dnes již fungujících mateřských center je to např. zavedení tzv. vzájemné rodičovské výpomoci (pro děti do 7 let), jejímž evidovaným poskytovatelem může být pouze osoba, která má potřebné předpoklady a způsobem života zaručuje výkon péče ku prospěchu svěřených dětí. Balíček obsahuje i podporu služeb péče o děti do 3 let v oblasti živnostenského podnikání a stanoví kvalifikační předpoklady provozovatele včetně hygienických a provozních požadavků i povinného vybavení provozovny takových služeb. Kromě toho prorodinný balíček zavádí instituci tzv. miniškolek pro nekomerční poskytování služeb péče o děti ve věku od 6 měsíců do 7 let, a to včetně daňového zvýhodnění zaměstnavatele zajišťujícího svým zaměstnancům tuto péči o děti.

Socialistům a genderovým aktivistkám kupodivu není ani tato paleta služeb po chuti. Šéfka Asociace pro rovné příležitosti a členka ČSSD Michaela Marksová-Tominová v této souvislosti prohlásila, že oblíbené argumenty českých psychologů, že jesle škodí, obstojí jen stěží. Podle ní naopak řada zahraničních psychologů ukazuje, že jesle jsou pro socializaci malých dětí prospěšnější. Doufejme, že měla na mysli pouze socializaci s dětským prostředím, ale i tak - socializace s matkou a otcem, se sourozenci a s nejužší rodinou, je prvořadá a nikdo nemá právo ji dítěti ukrást.
Dítě v jeslích
Dítě v jeslích
Více fotek
  • Dítě v jeslích autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/50/4941.jpg
  • Mateřská školka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/494/49358.jpg