Ucho Svobody: Óda na radost z padajícího sněhu

Vyjel jsem si se synem na Šumavu. A tady se ukazuje pestrost našeho jazyka, protože jsem opravdu vyjel z Prahy, ale málem nahoru nevyjel. Sníh houstl a ani podle testů nejlepší světové zimní gumy (a přes internet navíc i celkem levné) na zasněženou cestu nestačily. Chtělo by to čtyřkolku, to velké auto, co stojí opravdu majlant. No jo, ale na co platit za čtyřkolku, když takováto situace nastane tak jednou za tři roky? Ale vždyť já tentokrát málem nedojel! Dilema, jakých řešíme v současnosti pořád víc.

Vše se zdokonaluje. Stačit tomu tempu není snad ani možné. Synovi jsem nedávno pořídil notebook, docela vychytaný, a on už by rád nějaký další. Protože má lepší grafickou kartu. Sotva si koupíte poslední model mobilu s přístupem všude možně, s napojením snad na všechny servery a satelity světa a foťákem, co už dokáže fotit i z kapsy, objeví se nové lákadlo. Toho nového se stačí dotknout, je schopen naprosto všeho, snad zafunguje i jako airbag, když upadnete na cestě, a navíc má osmimegapixelový foťák!

Na tu Šumavu jsem nakonec dojel, a protože mám octavii, vzpomínal jsem trochu matně na doby, kdy jsme jezdili v lepších případech ve stodvacítkách. Na nějakých snad celoročních gumách a nějak jsme se do hor dostali. A pak se obuli do měkkých kožených bot, šponovek a lehce promokavých bund, naskočili na dvoumetrové dřevěné lyže, připnuli zadní vázání a jelo se. Tedy napřed se muselo vyšlápnout, vleky nebyly, lanovky taky ne. Šlo to, a dokonce se i závodilo, jen Hanč s Vrbatou to s oblečením odhadli blbě.

Teď se už může všechno, i závodit v nížině. Největší sportovní akce v dějinách Česka, tedy aspoň co paměť sahá, se koná na louce u Liberce. Naše mistryně se rozhodla ji tam uspořádat. Stála ubohé dvě miliardy a už od června se hromadil sníh do zásoby, protože se podle minulých dvou zim čekalo, že nebude. A on vám napadl! Tak se zase, řekl bych, že opět za nějaké navýšení rozpočtu, uklízí. Nahromaděný sníh do dalšího června bude tát. Ten napadaný odtaje dřív, protože je právě přirozený. Lukáš Bauer, případně i někdo další, nasbírají něco medailí, budeme mít radost a život půjde dál.

Sníh by prostě měl padat, kdy se rozhodneme a kam mu určíme. V Číně teď způsobili kalamitu, protože v rámci globálního všečínského zavlažování ho sice přivolat chtěli, ale zase ne tolik. Prostě tam ani tady to ještě není dokonalé. A díky tomu všemu se nemusíme tolik bát onoho globálního oteplování. Dokážeme si s ním poradit, zní zpráva i pro našeho prezidenta, který tento svůj boj prozatím utlumil. Protože se našel jiný atraktivní cíl - Evropská unie. Už se ani nezamýšlím, za koho to vlastně mluví první muž České republiky. Žádný reprezentativní výzkum mu k podobné prezentaci naší půl roku vůdčí země nedává právo. Stal se z jeho projevů takový roztomilý bizár. Už se nepouští jen do politiky a do filmů, kde bychom mohli předpokládat určitou míru zasvěcenosti, ať už profesní nebo alespoň laické.

Ale mydlit Beethovena, že blbě napsal Ódu na radost, k tomu už je potřeba velká odvaha. Na druhé straně, někde se nechal slyšet, že má klasiku rád, že má doma všechny nahrávky Jaroslava Svěceného. Jistě předpoklad dobré orientace a správného vkusu. A Svěcený přece v Ódě nehraje.

Logo MS v Liberci
Logo MS v Liberci