Tanec s Bruselem

O Bruselu nikdo příliš dobře nemluví. Toto město získalo nálepku neosobního, úřednického místa, bez špetky originálního charakteru. Shodou okolností jsem se tam v posledních dvou letech několikrát ocitla a nakonec mne město samo přesvědčilo, že si takové plytké hodnocení nezaslouží.

Je to zvláštní město. Když jsem se poprvé ocitla na Velkém náměstí, bylo to jak v nějakém filmu. Stalo se koncem léta, tak kolem deváté večer. Od centrálního nádraží jsem prošla poměrně fádními uličkami a pak se najednou ocitla na čtvercovém prostranství, kde se na jedné straně skvěla zdobná gotická radnice, na straně druhé novogotický Královský dům a kolem dokola staré cechovní domy, všude plno kaváren a barů. Ještě jsem ani nestačila ten pohled vstřebat, když se radnice zbarvila světly reflektorů, zazněla hudba a lidé začali tančit. Chvíli jsem omráčeně koukala na světelnou show, která se odehrávala na zdech a balkonech budovy, s otevřenými ústy koukala na páry, jež kroužily v rytmu valčíku a nakonec jsem si, do kohosi zavěšena, to náměstí také obkroužila. Když hudba skončila, všichni si zatleskali a nevzrušeně se rozešli. Byla jsem Bruselem okouzlená.

Podruhé jsem mířila do Bruselu za nějakou schůzkou, ale jela jsem autem a město projela křížem krážem - ovšem pod zemí, tunely. Brusel jsem neviděla a schůzku prošvihla. Byla jsem rozčilená a naštvaná.

Potřetí, už poučena, jsem nechala auto autem a jela vlakem. To byla paráda. Je úžasné, když něco funguje tak, jako vlak a metro v Bruselu. Čisto, spolehlivost, rychlost, krátké intervaly a dokonce i kultura, stanice metra jsou výtvarnou galerií. Jsou tam nástěnné malby, sochy, reliéfy, instalace a hlavně je to zábavné. Byla jsem potěšená.

Při další návštěvě jsem objevila obrovský blešák, který tedy vstřícnou atmosférou přímo přetékal. V záplavě různorodé veteše i vzácných nebo zvláštně milých kousků jsem našla i černobílou fotografii Hedy Lamarr jak běží nahá lesem v Machatého proslulém filmu Extáze a dále okouzlující hrnečky ze začátku padesátých let z tlustého porcelánu a jmény Marie a Josephine. Josephinu sice žádnou neznám, ale Marii jsem tam nechat ležet nemohla. Ještě je mám schované. Bylo to objevné.

Jindy jsem se šla podívat na novou výstavbu pro úředníky celého světa a byla ohromená. Abych si od skla, betonu a ocelových konstrukcí trochu oddechla, našla jsem si útulnou kavárnu, poseděla, vypila několik různorodých piv, včetně banánového a v čase zákusku mi došlo, že sedím mezi samými homosexuály. Byli ke mně milí a shovívaví. To mě pobavilo.

Když jsem se pak, už opět v ulicích zaposlouchala do směsice jazyků a pokoušela se identifikovat země původu, došlo mi, že Brusel si označení-hlavní město Evropy-opravdu zaslouží. Pod maskou neatraktivnosti nabízí všechno: okouzlení, zklamání, potěšení, rozčilení, pobavení a při tom nic z toho nevnucuje. Nechá vás ať si to sami najdete, prožijete, zažijete a pak vás zase pustí dál. Neočaruje vás, nevtáhne do své atmosféry, aby vám bylo líto ho opouštět. Brusel je tady, když chcete a když potřebujete. Brusel je město služebné - město Evropy.

  • Brusel autor: ČT24, zdroj: Brusel http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/728/72708.jpg
  • Na bruselských fasadách se často objevuje oblíbený komiks autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/728/72703.jpg
  • Bruselský bleší trh autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/727/72700.jpg
  • Brusel zdroj: Brusel http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/728/72702.jpg
Vydáno pod